Jsem si sám domácím bůžkem
a chráním si svůj práh
jak jednorožec růžkem
naháním strachu strach
zmnožuji vůně domova
zalévám rosou květ
vždy ráno viju poznova
kytici slov a vět. . .
Když večer končí pohádka
žena se vždy brání spánku
zamknu jí oči jak vrátka
tím nejněžnějším z vánků.
1
