Možná letí v ovzduší,
možná tmou je noční.
Prozářenou hvězdami,
snad obdobím ročním.
Jednou přijde k tobě blíž,
poté vzdaluje se.
Někdy trvá okamžik,
pak se ztrácí v lese.
Kdo jí má ten vyhrává?
Je z ní omámený.
krásná přeci není vše,
rety mladé ženy.
Kdo má srdce,
jde k ní blíž,
někdo trochu váhá.
Cítí vítr ve vlasech,
rozevlátá tráva.
Tak či tak,
ne jinak...
Není nad ní přece.
Předmět diskuze: zkusme to znovu spolu:)verše nejen autorské,
prostě- co vám duši pohladí...
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
1