Když hřívy barev
večer ukonejší
a prstům keřů
rozdá smyčce šum,
pozdravuj, vetře,
tu nejněžnější!
Zlatníku jiker,
doleť k jejím rtům!
Když nočním chodcům
ztichne hudba vnější
a led a zlato
staví brány snům,
pozdravuj, větře,
tu nejkrásnější,
mech ze svých křídel
vlož na její dům!
Ať v síních krve své tě uslyší
ta nejtišší.
Ivan Blatný
1
