Hvězdnatá obloha je polštářem světa
Nad bylinkovou zahradou bývá tak svěží
Nad bojišti poduškou krvavou
Prý hvězdy jsou výstřely andělů
Proti komu?
Ve zdech barokního Hospitalu zní nářek starých mužů
Slyšíš?
I po staletích klepou protézy o dlažbu
Víš, proč jsou války?
Aby lidí bylo míň
Aby lidi vůbec nebyli
Protože svět vznikl bez lidí
A taky skončí bez lidí
Stačí opravdu věřit,
že po smrti ulehneme
do postele s vůní Mateří doušky? 
Za humny číhá paní zima.Chystá své bílé rolety.Mé srdce to však sotva vnímá.Hoří......protože jsi v něm Ty.
Zimní paní sedá do saní
střepinkou zrcadla ,srdce ti probodla.
A vločkou sněhu, zahnala něhu,
zamrzá voda ,něhy je škoda
usnula láska ,tajemná kráska
jen city potají , na jaro čekají. . .
Ledová paní zatáhla oblohu,
jak jen ti Káji od zlého pomohu?
Láskou a lítostí, plní se slzy,
v srdci je uschovám, možná je brzy...
Do lesa běžela k dvanácti měsíčkům.
Duben jí poradil, dej trávy zajíčkům.
Červen rozzlobil, studený Máj,
Leden si přesedl Únor se smál.
Červenec štětečkem vybarvil plody,
Srpen mu vyčítal bouřkové škody.
Září si dalo šťavnaté jablko,
Březen chyt bažanta zezadu, za brko.
Listopad zafoukal v javorovém listí,
Prosinec hudruje, poslední vše jistí.
Gerda je zklamaná, nemají zájem,
odchází mlčky, konec je s Kájem.
Ode mě dostaneš statného jelena,
poznala Říjen, nasedla a odjela.
Dlouho, předlouho, hnala se lesem,
sníh a mráz bodá ji,
stíhá jí běsem.
Kdyby mi Červenec na jeden ráz,
nasypal bobulí, bylo by snáz.
Proč jsem se já chudák do toho natáhla?
Uklouzl, klopýtl o Pištu Hufnágla.
Copak tu děláte? Chtěl byste pomoci?
Nestrádám, netrpím, chorobou, nemocí.
Ládínek zahodil půjčený talíř,
abych se představil, jsem doktor Halíř.
Oči se zjasnily, jiskřička vzplanula,
slza jí z oka pojednou kanula.
Jelen se po chvíli po pláni rozletí,
pomůže jí Nuni, pravnuk z 33. století.
Halíř usadil se více na zádi,
jelen skáče, hopsá a vyvádí.
Jen tak tak, udrží se, v pomyslném sedle,
teď je vprostřed a už je zase vedle.
SM LOMOS, SM LOMOS - ohlaš se, ohlaš se… přečte myš:-)
1
1
1
