Bral do svých prstů vlavé plátky zlata,
jež mělo plachý, zelenavý kmit,
a tato zář, tak trochu jedovatá,
dost silná byla srdce otrávit.
Bral do svých prstů filigrán, jenž svítí
jak útlý, schvělý archandělský vlas
a vine se jak šťastná stezka žití,
jež ztrácí se a objevuje zas.
Bral do svých prstů temné drahokamy,
skla korunní a rudé krystaly,
jež tanou jako krev na prsu krásné dámy
a jenom její smrt je kdysi zakalí.
Bral do svých prstů šperky hříšné ceny,
ze kterých tajný oheň uniká...
Proč tedy byly v smrti potupeny
ubohé bílé ruce zlatníka?