Krajinou jdu
oblaka plynou mi nad hlavou
a náhle...
Jako by někdo zašeptal...
Sluchu nám dopřej
člověče...
Nespěchej
tvůj čas
neuteče...
Asi propůjčil jim větřík
svůj hlas...
V nitru mém způsobil
vzrušení...
Nádherný
duševní
jas...
Zastavím...
Kroky mé dozněly
a v kouzlu ticha
podléhám pocitu...
Cítím tóny...
Vidím auru...
Vše, vše kolem dýchá...
Ne, nemohu říci...
Obloha, oblaka, krajina
že věc je bezduchá...
Živý je celý svět
když duše naslouchá.
pzd 
1
