Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Informace

Název: Básničky všeho druhu
Kategorie: Kultura, umění a filozofie / Citáty a poezie
Založil: Dakkar
Správci: Dakkar
Založeno: 13.12.2020 15:37
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 1597x
Příspěvků:
66

Toto téma sledují:


Předmět diskuze: Básničky všeho druhu - zkusme to znovu spolu:)
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět:
19.12.20 08:27:07 | #32

V zastavárně byl jsem pro lásku,
dali mi pár malých ocásků.
Donést je domů,
ke své milé,
zdálo se býti pošetilé.
Proto se tam pána ptám,
jak s nimi lásku vyvolám?
Řekl mi, mladý pane, tiše!
Kouzlo se ocásky podepíše,
na tváři vaší drahé choti,
a jimi otupíte hroty.
Jazyk ten časem roztřepený,
bude mít zase půvab ženy.
Do tašky vložil jsem je opatrně,
zaplatil za ně a dveřmi klepl,
zvoneček který můj příchod oznamoval,
umlkl, jako by se lekl.
Kráčím svou ulicí,
nade mnou mraky,
trochu to zafouká,
poletím taky.
Na tváři na nose studený pot,
chaloupko otoč se, jak je mi vhod!
Možná si ze mě udělal srandu,
říkám si v duchu, když lezu na verandu.
V tom rozletí se dveře,
jsem jasným žárem oslepen,
choulím se a hledám úkryt zvěře,
ošklivými slovy polepen.
Když bylo nejhůř,
vzpomněl jsem si na ocásky,
mám je v tašce, jako dar lásky.
Kolos udělal krok a zastavil se,
užasle otevřel ústa zjasnil líce.
Nato vrazila mi pusu
a nebylo již více trusu.
Možná, že bylo omlouvám se,
splete se každý díky té kráse,
která se náhle dostavila,
láska, co utekla mi před léty,
náhle tu znovu byla.
Z tašky vykouklo za krátko,
nejprve jedno chro chro
a pak druhé,
malé růžové prasátko:)



| Předmět: šilenstvi pulnočni
18.12.20 22:26:46 | #29

hezké sny máš
hezky si tělo ve snech prohříváš
možná v tvém těle
skrytá je romantika
rychle ji využij
čas běží čas ti tiká.

a třeba jednou
když uvidím tě na břehu
budu pouze už jen ve střehu
nebude to přitom žáden sen
stejně jak ho neměl Jindřich
když miloval všech
šest svých žen

já však vrátim
se na břeh toho jezera
tam kde má milá
včera s vodníkem kráčela
po pulnoci ve vodě se
jen hladina čeřila
když toho vodníka
ses políbit snažila
já porybný celý čas
na břehu jsem stál
a jestli náhodou
nepytlačíš jsem sledoval
vodnik však s tebou
jiný plán měl
do svého hrníčku
dušičku tvou zavřet chtěl.
jak to vše dopadlo
to vážně už nevím
budik mi zazvonil
a já v práci již sedím



| Předmět: RE: šilenstvi pulnočni
19.12.20 08:26:14 | #31 (1)

hm, to by měl Erben radost:)


 #29 

| Předmět: Tichá noc
18.12.20 22:23:34 | #28

nejsem lovec ženo
nemám totiž žádné věno
byl bych chudý společnik
před sebou mám pouze fik
nemám dům a konto žádné
důvody to jsou moc pádné
Kdysik dávno jsem však
v baliku já byl,to když
v Hollywudu mě Spielberg zlanařil
hrál jsem slavného
James Bonda a o rok později
v Paříži srazila mě Honda
od té doby se toulám jak
bludný holanďan
chudý a věčně sám
nejsem proto lovec žádný
nelovím já žádnou zvěř
to mi prostě ženo věř



| Předmět: RE: Tichá noc
19.12.20 08:25:17 | #30 (1)

:()))


 #28 

| Předmět:
18.12.20 20:27:58 | #25

Nezní to moc krásně

Já vím, nezní to moc krásně,
neumím skládat básně.
A děkuji Bohu za omyl,
že ve svém tvořivém spěchu,
tam kde vyrostlo statné větvoví,
nenechal plazit mě v mechu.

Možná někdy v řádcích tklivý,
přesto jsem tvor učenlivý.
Kdyby bylo snadné verše psáti,
snažil bych se jednotlivá slova,
do prostých řádků dáti.
Každému, jak to chápat může,
pro muže auta, pro ženy růže.

Do dlaní vtlačil bych propisku, pero.
Sklonil bych nad řádky celičké tělo.
Ceruzku či českou tužku,
proměnil bych na letušku.
Která by jak vánek hravý,
proměnila moje zprávy.
Dala slovům dlouhá křídla,
ve svém kapesníku by se vzhlídla.

Berte to prosím,
jak pouhé šprýmy,
nepřeji letuškám nijaké rýmy.
Ale kdyby mi frkla do řádků,
měl bych dobrý pocit,
že v básni, která právě vzniká,
může jít také o cit.

Já vím, nezní to moc krásně,
neumím skládat básně.
Doufám jen, že nejste naštvaní,
to přece každý nesvede.
Cestičkou k domovu jsem se vydal,
a čekám kam mě dovede.
K řece plné ryb a pod okapy,
v závodním kajaku,
sjíždím klidné Slapy.

Veliká přehrada,
jež naše světy dělí,
básníkům dává živé květy,
a larvám vážek,
blankytné podkřídelí.

Co jsou to vlastně básně?
V čem ozvěna se hledá?
Pro někoho vzletná slova,
pro jiného škaredá a šedá.

Možná pošlete mě k šípku,
nebo jen z úcty? Co já vím...
Já půjdu k němu rád,
vždyť neumím zplodit rým.

Pohladím růžové květy,
a trnům rázně domluvím!
Listy jak srolované věty,
protáhnu keřem růžovým.
Na každou bliznu vložím pel,
zafoukám včelkám do křídel.
A?
A pozdravuji čmeláky.

Já vím, nezní to moc krásně,
neumím skládat básně...



| Předmět:
18.12.20 18:34:51 | #16

Za sexem jezdí polem i lesem
Lukáš svým starým Mercedesem
hlavu mu popletla "kočička"
u studánky ji zahlédl bez trička

Loudí teď na ní milování
ona však nutí ho do čekání
nápadníků má celkem dost
ona je totiž opravdu kost

Lukáš už dostává horečku
v hlavě má jen onu "kočičku"
Hormony s ním řádně cloumají
klidného spánku mu nedají

Lukáši vem rozum do hrsti
dopřej si i jiné radosti
"Kočička" přec není jediná
i jiná může býti tvá milá



| Předmět: RE:
18.12.20 18:38:57 | #17 (1)

Bůh má jméno Lukášek ;-) neuděláš nic



| Předmět: RE: RE:
18.12.20 19:02:59 | #19 (2)
*33767*


| Předmět: RE: RE: RE:
18.12.20 20:18:54 | #21 (3)
*8158* *32708*

 #19 

| Předmět: RE: RE:
18.12.20 20:19:20 | #22 (2)
*34710*

 #17 

| Předmět:
18.12.20 18:28:43 | #15

tak i já přispěju něčím lehčím ze své staré dekadentní tvorby. konec jsem máznul, je poněkud morbidní ;-)

POZDNÍ VEČER

Tam u kopce pána Nerudy
ocitl ses směle pod schody.
Nastav své milé mužné rámě
v botách si křehký kotník láme.

Je pozdní večer, Listopad
v srdci žár, po těle chlad,
„Mohu dnes doufat, mohu - snad? “
„Čum na cestu, abys neupad.“

Napravo do výšin palác ční
při cestě bledé lampy uliční
„mluv, ty tichej podivíne“
poručí a dvakrát zívne.

Za plynulého klopýtání
ledového větru vání
Došli na místo určení
zimou a tichem znaveni.

„Máte přání, co si dáte?“
„Něco na zahřátí, máte?“
„Máme všechno, milej pane“
milá srší, prudce vstane.

Když se vrátí, zlostně praví:
„se mnou je tu, jinou svádí?“
Proudy vět ji brání v nádech,
zkoušíš plavat s kudlou v zádech.

(Popravdě, pěkná byla, do světa.
Až moc. Vědoma sebe, koketa.)

Těch pár slov cos s sebou měl
v kruté záplavě jsi již nenašel.
„Kam zas čumíš? Je ti vhod?“
„dej mi pokoj…“
„ty jsi ale idiot!“

(Byl pozdní večer, listopad,
zas povídat si milá chtěla,
.............­.............­...



| Předmět: RE:
18.12.20 18:47:53 | #18 (1)

nic o mě však nevěděla
neměla aní tušeni
co jsem za brutální stvoření
ona mě chtěla,milovala
jeji krása si se mnou hrála
já však jiné plány měl
na skřipci ji natahovat,bít
to jsem chtěl
ona prosila plakala
slzy ji tekly po tváří
a já ji držel na hradě ve svém žaláří
po patnacti letech jejího muka
splodila mi krásneho kluka
pustil sem ji na svobodu
a ona věrná dál byla mému rodu
dodnes se jen milujeme
do mučírny už nepujdeme


 #15 

| Předmět: RE: RE:
18.12.20 20:22:58 | #24 (2)

hm, to zní jako poudačky ze sklepení hradu Loket:)
doufám tedy, že to nemá nějaký jiný nádech


 #18 

| Předmět: RE:
18.12.20 20:21:02 | #23 (1)

tohle bych chtěl recitovat mojí milé V.:)


 #15 

| Předmět: RE: RE:
18.12.20 21:03:00 | #26 (2)

to byla obdoba Evy a spol., měl jsem divnej vkus :-)



| Předmět: RE: RE: RE:
18.12.20 21:20:57 | #27 (3)

no, já nevím, mě to spíš leká


 #26 

| Předmět:
16.12.20 13:03:48 | #12

Možná je to jen takové dívčí zaculení, co ji vyjadřuje.
Mám rád celou škálu jejích úsměvů, ale tenhle nejraději.
Říkali mi neblázni...
Co na ní vidím?
Možná má jen obyčejnou, trochu pihatou tvář a k tomu krásné, hnědě ubarvené, oči.
Mám rád kontrasty.
Takové bláznivé trdlo je to.
Nepostojí a je do všeho hrozně hrrrrrrrr….
Možná je trochu vysoká a hubená.
Mám rád její tanečky nade vším, co právě dělá. Jako včelka poletuje, aby opylila vše co má ve svém dosahu.
Říkala že váží skoro sedmdesát kilo, ale vůbec to na ní není vidět.
Páčil jsem to z ní?
Možná jsem to šikovně nadhodil, aby musela odpovědět.
Mám rád když musí reagovat na blbé otázky a ona to moc dobře ví.
Obyčejná tuctová holka?
Možná se na ní, víc než často, těším.
Mám rád její vyhýbání. Je jako železničář na peronu. Šup a už je na koleji jiný vlak.
Dlouhé vlasy, jemné, kaštanově hnědé… jako vzpomínka na zvířátka, která jsme z nich dělávali, co by děti.
Dokáže s nimi vše...
Možná se mi to líbí, jak nadhazuje, odhazuje z čela, čechrá, přehazuje, zacuchává, upravuje, stahuje sponkou, zaplétá… cop, jako ruská carevna… a někdy čepici, takovou bláznivou, ručně pletenou šedivou a prý jí hrozně nesluší... já vím své...
Mám rád přirozené víly.
Takový malý dolíček pod nosem a ret se jí přes něj různě ohýbá a tím jej zvýrazňuje.
Kdo by to nechtěl vidět znovu?
Možná se k ní neumím chovat.
Mám rád její červánky na tvářích a hlavně ty co se jí tvoří na čele)
Rudá jako indián. Když se stydí a nebo se, jen na oko, zlobí.
Tak je nejpřitažlivější.
Možná se pak rád, s úmyslem, urazím, abych měl důvod odejít.
Mám rád všechny její nové příchody...



| Předmět:
15.12.20 13:59:40 | #4

Křídla bílého papouška,
sladce ti dosedla na ouška.
Vesele letí ti vstříc,
nastav mu obličej, líc.
Moře je modré,
písek je zlatý,
zahřívá lýtka tvá,
kotníky, paty.
Tam, kde je horizont,
napjatá stuha,
zde pestré kapičky,
obléká duha.
Slunce je zlaté,
plamenem hoří,
svádí tě paprsky,
tělu se dvoří.
Plachta ve vlnkách skotačí,
třpytí se, oči jí nestačí.
Pohledy upíráš do dálky,
lodičky jako ty korálky,
neb perly vodní,
hladinu zdobí.
Papoušek zamává křidélky,
dotkl se také tvé p…..y,
ve stínu napínáš houpací síť,
papoušku, chceš-li mě,
tak si mě chyť:)



| Předmět: RE:
15.12.20 19:08:53 | #5 (1)

víš o tom, že já jsem papoušek? :-)



| Předmět: RE: RE:
15.12.20 19:48:13 | #8 (2)

no já se někdy cítím jako vůl *30039* *30039* *30039* *30039*


 #5 

| Předmět: RE: RE: RE:
15.12.20 22:05:38 | #9 (3)

citíš se jako vůl ?
ale nespasáš snad louky
a na nich čerstvý jetel
na to bys v pocitu měl brát svůj zřetel
nespásaš louky nežereš seno
v katastru nevidím ani pastviny jako tvé věno
dospěl jsem k závěru
že vůl asi nejsi
můj pocit řiká že člověk si
a to blizký člověk zdejší *5700*


 #8 

| Předmět: RE: RE:
15.12.20 22:18:12 | #10 (2)

papoušek v kleci
jisti to důkazem
na dvířkach visí mu
visačka s občanskym průkazem
do budky dali mu samičku kakadu
a on ji hned poskakal papoušek zezadu
s vajiček mlaďatek plná klec byla
o tom ta samička už dlouho snila
sameček papoušek naivni byl
uletět s klece připraven byl
zvečera jednou vyletěl z budky
útok však kocoura
byl přiliš prudky.


 #5 

| Předmět: RE: RE: RE:
16.12.20 08:28:53 | #11 (3)

:DDDDDD *27179* *30039*


 #10 

| Předmět: RE: RE: RE:
16.12.20 22:11:45 | #13 (3)

dobrý, to je můj život ve zkratce



| Předmět: RE: RE: RE:
16.12.20 23:07:40 | #14 (3)

zabouchl se do chlapa
s vnitřní krásou ženy
Země už není kulatá
zkosené má stěny
*398*



| Předmět: RE: RE: RE: RE:
18.12.20 20:02:52 | #20 (4)

a brody hluboké
zaplněné vodou
dnes přes ty brody
jezdim vozem škodou


 #14 

| Předmět:
14.12.20 22:33:32 | #2

kdyby pejsek měl ploutvičky
neskakal by do loužičky
skočil by hned do přehrady
a nebylo by mu asi rady
všechny ryby v přehradě
po hromadne poradě
nechtěly tam toho psa
doba pry je hodně zla
boji se rybiho moru
vyhodili na břeh tu potvoru
a pes dál si spí vůbec se neprobral
ve snu se i počural



| Předmět: RE:
15.12.20 08:08:46 | #3 (1)

:DDDD
to zní dobře:)


 #2 

| Předmět: RE:
15.12.20 19:09:26 | #6 (1)

překvapuješ, Lubomíre



| Předmět: RE: RE:
15.12.20 19:40:52 | #7 (2)

fakt jóó *4542*


 #6 

| Předmět: Básničky všeho druhu
13.12.20 15:37:57 | #1

Kdyby kočka měla rohy,
stačily by jí dvě nohy.
Na zadních by přitom stála,
aréna by se jí bála.
Toreador smělý více,
pobledlé by hladil líce.
Než by šátek zaplápolal,
rohům těm by neodolal.
Malá kočka v běhu hned,
změnila by jeho svět.