Viděl jsem dívku byla to Radka
nebyla to má však kamarádka
i když sem si to tak moc přál
mou touhu vítr si sebou vzal
začal se kolem mě silně točit
a já neměl sílu ho nějak skrotit
byl přilíš silný aby to vzdal
ze země stromy s kořeny trhal
strhyl i střechu kde Radka spala
byla tak křehká a byla tak malá
vítr se v mžiku v tornádo změnil
pod střechou všechno co bylo vyplenil
do víru vtahnul i ubohou Radku
a já dodnes mám s toho svislou bradku.
Bezmocně sem koukál
bezmocně sem stál
jak ďábli šilí a já se bál
ty smutné vzpomínky
dodnes mi zůstaly
na místo děje koukám se s povzdálí
koukám se z úctou co přiroda dokáže
a co nám za naše činy
v budoucnu ukáže.