Na staré střeše seděl čáp
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
A jak se s každým rokem stalo,
léto se na jih odebralo.
Nalétlo listí do strniště,
sebralo čejkám brouzdaliště.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Do korun stromů padá sníh,
mráz kreslí zimu na saních.
Rampouchy zkoušejí svůj sonet,
okna snad očaroval Monet.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Když prvním klíčkem zelená se jaro,
z daleka vracejí se a není jich málo.
Zpěvem svým radostným vše živé budí,
zajíčci březňáči válejí sudy.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Možná byl dřevěný, možná byl z plechu,
někdo ho utvořil pro potěchu.
Dobrému člověku vnukl se nápad,
čáp jako naděje, tak to lze chápat.




