vstoupil sem k vám dnes večer
jste skvělí až bych radosti brečel
ale nechme emoce žít
vpřed musime přece jít
koukát se do hlubin vesmíru
a v obchodě koukat na tu správnou svou míru
žijme život tak jak žit se má
a neharašit zbraněma
vstoupil sem k vám dnes večer
jste skvělí až bych radosti brečel
ale nechme emoce žít
vpřed musime přece jít
koukát se do hlubin vesmíru
a v obchodě koukat na tu správnou svou míru
žijme život tak jak žit se má
a neharašit zbraněma
Láska by potřebovala moudrost asi,
aby i mladým mohly jednou zšedivět vlasy.
myslim že mnoho mladych zustane čarných jako havrani
jsou lajdaci bez zájmu po svůj stát
neuctivaji předky a raději si na ně plivnou
jen aby se zalibili stejnym pitomcum a západu
na to mnohdy nemám ani náladu
na hřbitovech se hroby otřasaji
co za lid to v té zemi žije
a pro koho to oni vůbec své životy položili
aby tito zvláštni lidé v teto zemi žili
Kdo je stále juchů , juchů ,
má hubu od ucha k uchu .
Jak se často chlubí ,
že má zdravé zuby .
Kdo protézu má v kredenci,
zanedbal v mládí prevenci .
v hubě už žáden zub
na pytliku ani chlup
hlava holá jak koleno
a uvnitř tupá jak poleno
život hmoty je už na konci
vy nechapajicí pacholci.
??"A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k
Bohu, kterýž jej dal"??
(Kaz 12,7)
kdo ví jak to všechno vůbec bylo
kdo to všechno způsobil
jestli vůbec bůh ten prach rozviřil
jestli povstali sme z prachu
a kdo řídí vývoj od vesmírneho krachu
k dalšímu vesmirnému krachu
a co je to velký třesk
nebo někdo čeho jsme součásti
jen manželku lehounce plesk
možná zlomila se noha židle
nebo soused do souseda
jen tak zapich své vidle.
Nejdřív jsem si myslel, že si zlomila nohu ta manželka:-)
Je to drama, když na stole chybí Ra..:-)
Kniha Kazatel vznikla pravděpodobně koncem 3. století př. n. l., možná
o něco dříve.
Od té doby už něco víc o vesmírech víme ?
Nevíme nic, plaveme v širém moři a stále hledáme břeh. Možná bychom se mohli potopit, možná vyletět, třeba máme křídla.
né né nejsem bůh a ani kazatel
nejsem žáden váš spasitel
nejsem ani sluha boží
co někde káže a jinde boří
nejsem ani anděl a už vůbec né
dábel pekelný
možná jsem stejný jako vý
tvor stvořeny jenom s toho božiho prachu
možná tu mám spousty sester
a spousty bbrachu
a žekame na ten krach co nastane
rychlosti dvaceti machu.
ale neřešte mach ani možná ten krach
žijte si ten svůj vesmírně pozemský život
než vám nějaky pitomec utne ten přivod
Mír si přeje mnoho lidí,
bohužel někteří "bez brýlí",
na něj špatně vidí.
a možná to i mate spousty lidí
kdo chce v miru žít nemusi ty zbraně mít
ale svět je zákeřný a divoký
bez obrany a zbrani by jsme se stali rychle otroky
i na svou vládu si musime pozor dát
vidím totiž že do okovu nás chce uvrtát
Takový je člověk (s-) prostý,
nemohouc očekávat hosty,
vyvalil se z pod peřiny,
zakázal si lotroviny.
Ještě chtěl by pomoct s břichem,
jednou bude slavným mnichem.
Odříkání askeze,
všechno z něho vyleze:-)
Jo pod peřinou, tam se dějí věci,
ne že by tam jeden byl,
chtějí pod ní všeci:-)
Malí, velcí, tlustí, tencí
hoď si třeba pencí.
Pod peřinu nelez bos
upadne ti z toho nos.
Protože jsem opatrný,
nechci nalézt samé trny.
na průzkum mám kocoura,
on tu myšku......:-)
...vyšťourá z pelíšku.
blešku, co ležela na bříšku.
Používá drápek prostý,
očekává večer hosty.
Za oknem se něco směje
přišla myška od aleje.
Ta je hodná, milá, krásná,
jeho volba zdá se jasná.
Místo žraní, bude hraní:-)
Jistě to bude myška šťastná
když navštíví kocoura
bude to hra opojně krásná
už nebude zalézat do kouta.
Koná se svatba veliká,
kocourek myšku si bere.
Granule v misce přišoupl k ní,
ona je vášnivě žere:-)
Peřina
Bylo to někdy k podzimu,
nestačila mi deka a tak jsem si vzal tlustou peřinu.
Přikryl se až ke krku, hledaje v tom záruku,
že klidným spánkem obdařený budu.
Dbaje o své nohy dlouhé,
trávil jsem hodiny urovnáváním, přetahováním, upravováním.
Pozorný čtenář řekl by, zabil jste s tím nudu.
Ano, utekly dvě hodiny pouhé,
a byl jsem tam kde na začátku,
Zamotaný v povlečení, přemýšlel jsem o topení.
Polínko jedno a za ním druhé,
kolik jich ještě do jara zbude?
Pokud mne tuhá zima schvátí,
mám svoji peřinu na zahřátí.
Popri letiska "Tri Duby " ,
našel jsem dva přední zuby .
By byl můj chrup konečně celičký ,
chybí už jen horní stoličky .
Od medvěda ani mléčné zuby ,
nevejdou se do mé huby .
( tak jako fingerprint medvědí tlapky je nezaměnitelný s kočičími drápky
)
Nepropadám nářku, zlosti,
záleží na velikosti.
V duchu jsem si zrovna zpíval,
ženě té, pomůže mýval:-)
Myslivec co jedl třešně,
peckou nemířil moc přesně.
Jen liška to ocenila,
ovoce si zavařila.
Mňam, ňam, mlask jak to jde krásně,
od třešní si špiní dásně.
Liška, bába, jelen, vlk?
Jsou Vánoce, je to fuk:-)
Hej básničku sem dej
Hej vranika osedlej
Klusej klusej do Karpat
Čuniky mé podrbat
Dracula tu žije s nama moje máma byla jeho dáma
A tak končí básnička kterou složila má prozirla hubička
Máte kontakty v Rumunsku:-)
Hrad Bran, kolem spousta netopýrů ba i černých vran:-)
Dubová liška
Na velikém dubu sedí stará liška,
jediné co vadí, je ta hrozná výška.
Na strom ten jí zahnal mysliveček zdatný,
zbylo jí půl flašky, není to tak špatný:-)
Ráno zabolela hlava,
rozhlíží se zleva, zprava.
Liška sedí vedle kuny,
ještě spinká, trochu funí.
Kousek pod ní sedí pták.
oranžový má zobák.
Na hlavu si mokrý hadr dala,
na ptáka se stěží podívala.
Datle, nebo ty jsi sova?
Oslovuje neznámého,
hledá pro něj slova.
Káně, napadlo ji pak,
kde má svoje sáně,
kde je sněhulák?
Je vidět v dáli na mezi
jak utíká směrem k Zambezi
Sáňky mu visí na krku
chtěla prej dělat vrků, vrků.
ryby ve vodě sebou mrskaly
medvědi obratem je chytali
a náhle přišel porybný
a medvědy hodně pobavil
když jim ty ryby všechny zabavil
potom na skále náhla zavravorá
a zbude po něm už pouze kost holá
Mně se líbí, jak jsou ty básničky dějově napínavé a jak v nich dokážete využít, vše co Vás napadne:-)
Na staré střeše seděl čáp
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
A jak se s každým rokem stalo,
léto se na jih odebralo.
Nalétlo listí do strniště,
sebralo čejkám brouzdaliště.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Do korun stromů padá sníh,
mráz kreslí zimu na saních.
Rampouchy zkoušejí svůj sonet,
okna snad očaroval Monet.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Když prvním klíčkem zelená se jaro,
z daleka vracejí se a není jich málo.
Zpěvem svým radostným vše živé budí,
zajíčci březňáči válejí sudy.
Na staré střeše seděl čáp,
zobákem klapal, klapy klap.
Možná byl dřevěný, možná byl z plechu,
někdo ho utvořil pro potěchu.
Dobrému člověku vnukl se nápad,
čáp jako naděje, tak to lze chápat.
Naopak, jsem rád, že jste to napsala a já Vám úplně normálně odpověděl.
Jj vlaštovky, nebo jiřičky, to by bylo taky moc pěkný. :-) ale symbolicky to sedí na ptactvo. Já všem stejně říkávám papušci :-)) někdo čápi a někdo...
Paní Nevímževím, je velká milovnice ptactva, nahlédl jsem do jejího profilu. Mám to podobně. Čáp v letu mi připomíná pterodaktyla:-)
Myslím, že jsi zamilovaná a tak ti to všichni, co sledujeme tuto diskusi, odpouštíme:-)