Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Poetický pramen

Moc krásná, našla jsem si ji a přečetla. :-)
Kdyby někdo měl zájem o jakoukoliv knihu, třeba i z dětství a neměl ji kde sehnat, tak tady se dá najít mnohé. :-)
https://knihobot.cz

Tyhle tři jsou mi blízké <3

Pavučina

Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
− Maminko, zab ho, bojím se ho!
− Proč? Nosí peníze.
A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme je kaţdou chvíli
smetákem odtrhnout.
Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby − vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.

Dědečkův pohřeb

Byl květen, kvetly kopretiny.
Hudebníci, na čele pot,
vylili občas z trubek sliny
a obraceli stránky not.
Prohlížel jsem si andělíčky
přišroubované na voze;
drželi v jedné ruce svíčky,
druhou mířili k obloze.
Cesta stoupala na Podhájí
a babička šla o holi.
Už vím, když někdy pěkně hrají,
proč bolest tolik nebolí.
V přestávce mezi písničkami
slyšel jsem v hájku kukačku
a její hlas šel věrně s námi
pod nebem téměř bez mráčku.
A střevlík běžel po melise;
a dokonce i ještěrku
zahlédl jsem vyhřívati se
u kraje strže na štěrku.
Trs konvalinek rostl v přítmí
pod břízou v trávě. Šel jsem dál.
Vždyť těžko bylo odskočit mi,
abych si jich pár natrhal.
A pod lipami mocných ramen
těšil jsem se vždy na rozhled.
Dědečku, sbohem, sbohem! Amen.
Ať na tvou hlínu prší med.
Co jsme se spolu nadívali
zpod korun těchto slavných lip!
Mělnickou věž je vidět v dáli
a blízko, blizoučko je Říp.
Však jsme tu byli před nedávnem,
dnes vím už, proč v tom předjaří.
Stáls v kabátku, již starodávném,
a měl jsi slzy na tváři.

Prstýnek po mamince

Když prstýnek mám na dlani,
hovořím k němu v ústraní.
Na stole svíčka hoří.
Pověz mi, perlo samotná,
ve kterém jsi byla moři.
Však ve věnečku zhaslých rout
těžko si může vzpomenout,
a proč by vyprávěla.
Prstýnku, kdo tě daroval
na ruku, jež se chvěla?
A byl možná den májový
či pršelo – však kdo to ví,
a tatínka stál jmění.
A šli; tu ruku s prstýnkem
měl asi na rameni.
Což mohu věci našeptat:
Už spí? A může prsten spát?
Je tenoučký jak vlásek.
Už už by se byl přetrhl
na ruce plné vrásek.
A dal jsem jej zas nazpátky
až na dno spodní přihrádky
do skříňky s kouskem vaty.
Spi, růžičko má voňavá,
spi, prstýnku můj zlatý.

Krásná :-)

Děkuji:-)

:-)

Micino, Micko, jí říkají
K ránu na ní volají
"Tady máš misku"
"Kde máš tu myšku?"
"Už je zas v bříšku?"
Vousky se usmívají
Dala myšku potají
Do boty na malou chvíli
Než ji zas objevili
To zas bude mela
I když to tak nemyslela
"To bylo pro radost jen"
říkají vousky s úsměvem.

Jako bych to viděl:-)

:-))

Hezká a je tam drak:-)
Myslím, že máš moc ráda draky. Mám doma hezkou knížku od Arnošta Vašíčka Záhady Číny a Tibetu a Děti moudrých draků - Ivo Wiesnera:-)

A kdo ne? Málo kdo ne...

Papíroví, jsou krásní:-)

Mám, všechny :-) a moc ráda je pouštím a co ty?
Hmm, krásný :-) díky za tip.

Jsem drakem Mrakem:-)

:-)) draka Mraka mám ze všech draků nejraději
A už jsi někdy od někoho dostal červenou mašli? Aby tě vždy našli? :-)

Vychytaná, jak je rozmanitá

Krásné cítění

Mně se ten autor líbí:-)