Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Poetický pramen

Příroda je mocná
Bětka běží po poli,
má nějaké úkoly.
Do školy však nechodí,
nekašle, nemarodí.
Ocásek a čtyři tlapky,
na kožíšku z rosy kapky.
Slyšíte to mlaskání?
Kachna vejce ubrání?
To je mladý Honzík přece,
utíkají s Lenkou k řece.
Rázem jedna pusa padla,
za ní další.
Nato přišla statná Madla.
Lenka běží po poli,
nekouká na výmoly.
Předbíhá ji v jednom mžiku, Bětka,
také měla kliku.
Madla výská, Honzu líská,
nedaleko malá břízka,
tam se kachna smíchem tříská:-)

Děti
Naše malá Kristína,
zlomyslně kouká,
v malé díře v komíně,
malé kotě mňouká.
Za ucho ji držím v mžiku,
co to děláš, tajtrlíku?!
Pohlaď si ho.
Nevypadá skvěle?
Měj koťátko za přítele:-)

Do každé sloty jen,
sousedovic boty
a šup s nimi ven:-)

Pod hvězdami třpytivé kapky rosy, v trávě se skrývá tajemství noci. Měsíční svit hladí listy stromů, příroda šeptá své tiché sny. Touhy v kořenoví volají "domů".
V lese se probouzí život nový, každý tvor má svůj příběh snový. Voda v potůčku tiše a náruživě zpívá, příroda letmým pohybem rybích těl, jako jemná kůže tvorů nebeských se připomíná.
Broskvové květy ve větru něžně roztančené, k nim flétna mladých ptáků se přikrádá, zní v korunách jarních stromů.
Noční motýl pod blankytem rozevlátých křídel, jezero plné nevšední radosti, kde odvážná duše tone.
("Všechna zákoutí přirozenosti" - Liang Wei Ming)