Tak může prasknout pokud s ním o něco tvrdého třísknete:-)
Nejde jen o to, co Vám někdo dává z lásky i když je to velmi
důležité, řekl bych "srdečně". Jde také o to jak si člověk věcí
dovede vážit. Přestavte si titěrnou práci a fantazii kovotepce a nejen to,
i ten barvami hýřící zázrak, který příroda ve své moudrosti pro
potěchu oka stvořila a pak přijde někdo, kdo tím ve vzteku nebo z rozmaru
práskne o zem.
Je to jako šlápnout na chleba.
Kdo poté zapláče a řekne, proč jsem to udělal - a? Budiž i tak za svou
pozdní lítost chválen na nebesích.
Ano, ale nedivila bych se, kdyby někdo podobný učinil v mladické nerozvážnosti, leč v pozdějším věku, už by tu hodnotu chápal a pociťoval jinak, všeho. :-)
Vždycky jsem si věcí vážil. Možná je to staromódní, ale mně to přijde správné.
Nejde o to, že jsi nebo nejsi staromódní.
Nemyslím si, že jiný člověk v dřívějších dobách si vážil víc a
jinak věcí.
Je to určité cítění, dle mého a buď ho máš od mládí, můžou ti ho
předat i příbuzní, kteří tě vychovávali, nebo styl života, který jsi
žil, nebo to máš v sobě.
Někdo si v mládí neváží ničeho a po prožitých zkušenostech si váží
něčeho.
Někdo si neváží ničeho nikdy, ani do jeho smrti.
Představ si být s takovým člověkem na pustém ostrově:-)
Nebo jiný příklad. představ si partnera, který si nebude vážit a ty ano.
To je na krásný, dlouhý a harmonický vztah:-)
:-)) jj na tom pustém ostrově by to myslím asi ještě šlo, záleží,
jak by byl veliký, ale teda někde pospolu doma to by byl asi mazec a vnitřní
i venkovní boj :-)) ale zas všecko je o kompromisech a jak na tom ostrově,
tak si myslím, že i u nich doma by se dalo, ale museli by si jasně říct,
hele, tohle nevyhazovat, to má pro mě hodnotu a tohle klidně jo. :-))
To zas už je ale o povahách. Zda se dohodnou a bude jeden respektovat druhého
a jeho cítění. Samo, že jednodušší to bude, když mají oba podobné
hodnoty. :-)
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
1
1