„Smrt jednoho člověka je katastrofa, sto tisíc mrtvých je statistika.“
Kurt Tucholský
(Rocky Balboa promlouvá ke svému synovi.)
Rocky Balboa: „Nemusíš tomu věřit. Kdysi ses vešel semhle.” (Ukazuje na
svoji dlaň.) „Zvedl jsem tě a řekl tvý mámě: ‚Tohle dítě bude
nejlepší dítě na světě. Tenhle kluk bude lepší, než si umíme
představit.’ A tys rostl a prospíval. Žasli jsme nad tebou. Každej den byl
malej zázrak. Pak nastal čas osamostatnit se, vykročit do světa sám za
sebe, jenže někde na té cestě ses změnil. Nebyl jsi sám sebou. Od lidí
kolem sis nechal nakukat, že nejsi tak dobrej. Když bylo ještě hůř, začal
jsi hledat vinu jinde. Ve velkým stínu. Řeknu ti něco, co už víš. Svět
není jen samý slunce a duha. Je to hodně zlý a drsný místo a, i když jsi
sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to
připustíš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život. Ale nejde o to,
jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš!
Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě! Jenom tak se vítězí! Chce to
znát svoji cenu a jít houževnatě za svým, ale musíš umět snášet rány!
A ne si stěžovat, že nejsi tam, kde jsi chtěl, a ukazovat na toho nebo na
toho, že to zavinili. To dělají zbabělci a to ty nejsi! Jsi lepší!
Pamatuj! Já tě budu mít vždycky rád. Ať se stane cokoliv. Jsi můj syn,
moje krev. Jsi to nejlepší, co v životě mám. Ale dokud nebudeš věřit
sám v sebe, budeš živořit!”
( Jeden z mých nejoblíbenějších citátů. Je vněm velmi mnoho, co si z něj vzít. Takový je život. )
´´Život je stále plynoucí proces, v jehož průběhu se vždy objeví nějaké nepříjemné věci - mohou zanechat jizvu, ale život přece plyne, a pokud se zastaví, zvětrá stejně jako voda. Jdi statečně kupředu, můj příteli, protože každá zkušenost je lekcí.“ — Bruce Lee
„Ale nejraději snili o tom, že se znávali v elementárních plynných podobách, které se navzájem pronikají, zaplétají se do sebe a opět se rozplétají jako závity snu nebo dýmu: jistě se znávali jako bílá oblaka splývající spolu vysoko pod nebeskou klenbou, jako hravé vlnky, jako déšť padající na zem, jako rosa v trávě nebo jako semena z pampelišek, volně plujících vzduchem.“
Romain Rolland - Petr a Lucie
Blázni, můžete prchat před ženami, přece však nemůžete uniknout
jejich lásce. 
I někteří muži jsou zahlceni emocemi tak, že utíkají, protože si s nimi neví rady. Někdy ti mám i pocit, že se za to stydí. Však vyrůstala jsem v době kdy se dřív dost říkalo, že chlapi ( malí kluci.) přece neplačou a od toho se odvíjí, kde co. Vážím si mužů, kteří se nestydí za to, že je něco dojme, rozesmutni tak, že dokážou uronit slzu nejen sami před sebou. Ukázat smutek, lásku, jakoukoliv podobnou emoci, není slabost. Naopak.
„Já nic nechci! Jen svatej klid! smál se. Radek si nebyl jistý, jestli z něj mluví moudrost nebo plíživé stárnutí. Ale musel uznat, že klid je podobně jako rozkoš taky vzácná hodnota.“
Patrik Hartl — 15 roků lásky
Minimalismus je osvobozující.
Čím toho mám víc, tím víc mě to svazuje. Vyhovuje mi mít méně, než
více. 
No a pak máš ty lidi, co mají pořád málo holt každej je
nejakej, i když osobně si myslím, že si většina lidí, často novými
věcmi, plní potřebu něčeho co jim chybí. Láska, sex, zábava, samita...
Neuspokojené potřeby bývají frustrující. Holt depka je potvora. Někdo má
čokoládu, někdo nakupování.
„Mnoho lidí ztrácí malé radosti v naději na velké štěstí.“
Pearl S. Buck
( Jedna z mých oblíbených autorek. Kdo nečetl a čte, doporučuji od ní knihu Dobrá země. Četla jsem ji několikrát a vždycky byla skvělá, i s odstupem let )
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě
důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj
nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo
pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když
je moje láska opětována…“ — William Shakespeare
1
1
2
