Louis Aragon: “Milovat znamená stárnout ruku v ruce.”
Kdosi říkal, že žena je zázrak, kdosi, že vše na světě je zázrak. Myslím si, že zázrak netvoří bůh, ale lidské srdce. Vše, co milujeme, stává se zázrakem. A proto je to pro nás nejvíce žena.
„Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti…“
John Lennon
Babička.Na Starém Bělidle bylo lautr hovno co dělat. Bylo parné
nedělní odpoledne. Pes Sultán a Tyrl
leželi na zápraží a líně si lízali kulky mlaskajíce při tom. Kohout
jebal slepici až z ní lítalo pěří.
„Skoč pro to pírko Barunko, víš že dobrá hospodyně pro pírko i přes
plot skočí“, řekla babička a
kopla Barunku do prdele nohou starou, bosou a vetchou, až Barunce chudince
vylétla nudle z nosu
jako námořnické lano. „Já se na to pírko vyseru!“ pravila Barunka a
poškrábala se na prdeli. „To se
nesluší“ povídá Vilímek a praštil babičku cihlou do hlavy. Babička
vyskočila jako zajíc střelený
brokovnicí.
Pan Prošek seděl v pokoji, velkým horkem se mu pařili koule. Otevřel tedy
okno, aby mu aspoň
trochu vál vánek do prdele. V tom u splavu začala ječet Viktorka. „Co ta
kurva dnes tolik ječí?“,
ptal se pan Prošek. „Inu to víte“, povídá moudře babička, „Když ji
svrbí, je to horší než podebraná
pata“. Pan Prošek zahučel cosi o prdeli a zlostí přirazil okno, protože
se mu na špičku vocasu
posadila moucha.
Najednou zahučel kočár – do myslivny přijela komtesa. „Smím vám
políbit ruku?“, ptal se pan
Prošek. „Polibte mně třeba prdel“ s úsměvem odpověděla komtesa.
„Nechtěla byste trochu medu?“,
starala se babička. „Na to se vám vyseru, ale chcala bych jak koroptev“
odpověděla komtesa a
přívětivě se usmála.
Po svačině se rozhodli, že půjdou do zámku navštívit paní kněžnu.
„Půjdeme do zámku“ těšily
se děti. „Do prdele půjdete a ne do zámku, ještě byste se tam přežraly
a posraly jako posledně“
povídá babička. Ale děti ještě chvíli babičku přemlouvaly, aby je vzala
s sebou a za chvíli si to
všichni srali k zámku. Babička šla, co krok to prd. „Přišlo na mě
kyselo“, povzdechla si, „ještě bych
se tam posrala“. Vilímek si myslil jaká by to byla sranda, kdyby paní
kněžna šlápla do hovna.
Přisrali si to na zámek, právě když komorník šoustal komornou.
„Člověk si nemůže ani
pořádně zamrdat pro tu pakáž“, řekl komorník, a otevřel jim. Na zámku
si všechno pořádně
prohlédli a Vilímek obdivoval sošku amorka. „Polož to“ povídá babička
„Víš že máš olšové ruce“.
Ale sotva to dořekla amorek byl na sračku. Všichni se dali honem do
slepování. Babička chtěla
právě přilepit čůráčka, když v tom přišla paní kněžna a povídá:
„Ten kousíček přijde přilepit
směrem dolů a ne nahoru“. Chvíli se o tom s babičkou dohadovala, až to
babičku nasralo a povídá:
„Paní kněžno, já viděla něco čuráků a všechny byly nahoru!“ Paní
kněžna smutně odstoupila
k oknu a vzdychla si: „šťastná to žena“.
Když se s kněžnou rozloučili, srali si to domů. Jen komorník za nimi
křičel: „Ještě mně sem
jednou přijďte a nakopu vám do prdele!“ a prásknul dveřmi. Babička se
lekla a posrala se. Vilímek
měl radost, že to babičce vyšlo. A nedělní odpoledne na Starém Bělidle
bylo v prdeli
No teda Lidko ty víš, že mě na sprostoty moc neužije, ale když to vezmu celkově, je to fakt vtipný a pobavilo odkud to je? Myslím, že jsem to už někde, někdy četla. Fejs, nebo?
Babička vulgaris je připisována Jaroslavu Vrchlickému
slatinak.cz
https://www.slatinak.cz ›
babicka-vulgaris-je-pripisova...
15. 12. 2022 — ... Bylo – nebylo, dávno tomu! Jednoho krásného
nedělního odpoledne bylo na Starém Bělidle, jako obyčejně v tuto dobu,
lautr hovno co dělat…“
No vidíš, tak to by mě nenapadlo. Koukám na to, jak péro z gauče. Tak to je fakt
paráda.
Přes Slatiňany občas jezdím, ale nemám ani páru, že tam je nějaký
podobný "plátek". I když, je fakt, že v dnešní době, už to má kdejaká
vesnice, vesnička, natož městečko, nebo město. Ani se nedivím.
Poslechla jsem si to na tom videu a přijde mi to vychytanější s tím
vypravěčem, jak ze starých dob, než to jen číst. Jo, je to povedený.
Tak často zapomínáme, že život může kdykoliv skončit...
Zapomínáme lidem říci, že nám na nich záleží a jak je velmi
milujeme...
Zapomínáme, že nevíme, které "miluji tě" bude poslední, stejně tak jako
i objetí nebo poslední polibek...
Nevíme, jaká bude naše poslední fotka, náš poslední úsměv, poslední
píseň, kterou uslyšíme...
Zapomínáme si užít každý den, smát se bez důvodu a využít každou
chvíli...
Zapomínáme, že je život krátký, díváme se zpět do minulosti, jsme buď
smutní anebo nazlobení...
Často zapomínáme, že se čas nikdy nevrátí...
Udělejme všechno proto, abychom na to a nejen dnes nezapomněli...
Odin
Přesně tak to je. Ikdyž to často není lehké. Tak raději jdu dál se svou jednoduchostí. Rozhodně nezapomínám...
Jestli odcházíš, přeji Ti z celého srdce, ať se Ti daří, ať už budeš kde budeš.
Díky všem, za tuhle klidnou diskuzi. - a jedno ,,moudro,,
hloupost si pozorně vybírá, v čí hlavě se usídlí. Nejlépe v takové,
kde nic není. - aby mohla růst )))
dne 20.2.2024 =Příspěvků: 1900
Kráčejme po své vlastní cestě, a nechme ostatní, ať si říkají co chtějí.
Někdy je dobré v tichu býti,jak mnoho slov mluviti, které mysl člověka v bytí jen zatěžují.
Čas ukáže,koho potkáš. Srdce vybere, koho v životě chceš. Chování rozhodne,kdo ve tvém životě zůstane.
„Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život.“
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“ — Romain Rolland