Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Úryvky, citáty, moudra

Čí je to citát?

Nelíbí se vám, rozumím, přesto jste očkovaná proto všemu možnému už od narození.

Pan Luny, děkuje a také zdraví

Zdravím pane Luňák.

Luňáku hnědý

Aha, takže jako nezmar, akorát ne nezmar, ale luňák, je mi to jasný ;-).

Berte to, jak chcete, na tom nezáleží.

Když necháme lunu lunou, tak si zajisté nechám poradit, a pak se rozhodnu jak chci :-). A nevím jestli na tom bude záležet.

Dobrá rada buď něco stojí a nebo za něco stojí, výběr je na vás

Kam pro dobrou radu je ta nejcennější rada. Tu minula nejedna náměsíčná bába, a nebo-li z čeho vzniklo ono slavné "A teď, babo, raď!".

Možná jsou ženy dnes natolik mladé a emancipované, že se necítí ani v pozdním věku babami

Pak by se měly změnit některé normy na tradiční rčení.

Jaké normy? ;-)

No že se tedy bude muset dle pána Luny změnit terminologie a názvosloví.

To by bylo dobré v zákonné rovině. Si představuji takové soudní přelíčení

Tipuji to na nějakého pekelníka. :))

Je to možné, že mě to naučil šéf...Lucifer :-))))

:))) tak toho chci také poznat a něco se od něj naučit.

Ještě že mám dobré QI, že jó?

A co to je to QI vůbec? Co to určuje? K čemu nám to je, když to o někom víme? Tohle není o IQ, ty jsi inteligentní sám o sobě, mnoha způsoby. Bez ironie. :)

Nestraš mě

Bububu :)) ale to je spíš očekáváno od tebe. Tak ode mne bafiky baf :))

To ve skutečnosti nejde. Vždy se musíte rozhodnout.

Jakpakto? Vždy ne. Jen občas, jste donucen.

I teď, když mi máte odepsat, musíte se rozhodnout zda ano a také, co napsat. Někdy už ani neuvažujeme, že nad něčím uvažujeme a bereme to za hotovou věc.
Bohužel se i potvrdilo, že mozek rozhoduje dříve, než si to ve skutečnosti uvědomíme (máme zažité vzory chování a je tu pud sebezáchovy).

Tady není řeč jen o nevědomém chování, ale i vědomém. Také o tom, co vy neovlivníte.
Aneb :)) vy o voze a já o koze. Už chápu, vy jste psal přímo o tom citátu, já píši ve všeobecné rovině.
Příklad. Pokud mám volit ze dvou politických stran, nezvolím ani jednu, jelikož jsou obě zlo. Ať už je jedna velká a druhá menší, obě jsou zlo.
Nemluvím o Sofiině volbě.

Přemýšlela jste také o tom, že existuje alternativa, že někdo zvolí za vás?

Pak jak se rozhodnete mezi dvěma zly?

Nerozhoduji se vždy mezi dvěma zly. Zlo, které je pro mne zlem, nepodporuji. Ne vždy mé zlo, bude zlem vaším a zlem jiných.

Vidíte, pak se dostáváme k pravdě a nepravdě. Je nepravda zlem a nebo špatně pochopenou pravdou?

Ale tohle, už vím dávno. ;-) Víme to oba, jinak bychom tu teď nevedli tuto konverzaci.

Pak autor citátu nemá pravdu, nebo špatně chápe všelidské (společenské) hodnoty.

Který autor citátu, má naprostou pravdu?

Pak k čemu jsou citáty, pokud se v nich vidí jen lidé se stejnou ne- pravdou?

Nevím k čemu jsou pro vás citáty, ale pro mě, pokud v nich cítím, vidím mé hodnoty, "pravdy", které se neslučují vždy s hodnotami, pravdami jiných, jsou použitelné, pro mě. Mám to odžito a pochopeno. Když někde vyložím něčí citát, tak se s ním ztotožňuji, ale nikdy netvrdím, že platí pro všechny a že jej musí všichni chápat stejně. Sto jiných lidí, sto jiných pohledů na cokoliv. Moje pravda nikdy není jediná ta pravá pravda pro všechny. Nevidíš moji pravdu, vysvětlím... stále nevidíš, ustoupím a nechám tě žít si tvoje pravdy. Ono to nemá totiž smysl, u kohokoliv. Někdo si k té pravdě ještě nedošel, někdo si k ní nedojde nikdy a někdo už je u ní na půl cesty. :-) Citáty jsou krásné, ale dle mého žádný citát není pro všechny lidi na světě univerzálně pravdivý.
Jestli se ve vašich očích pletu. Máte svou pravdu a já svoji. Máte své hodnoty a já svoje. Aby ne, každý jsme žili svůj život jinak a jinde. :-)

Musel bych se opakovat, viz. příspěvek 476.

A k tomu se váže to, že během svého života, přehodnotíte některé své hodnoty.

To co je zakořeněné, nelze přehodnocovat, lze se k tomu jen přes kopu nepravd a omylů vrátit.

Nemyslím si. U všeho to neplatí. Tady to uzavírám. Musel byste ode mne číst příklad, abyste možná uznal i jinou pravdu, ale to už by bylo moc osobní a to sem na diskuze nepatří.

Je to o těch hodnotách, pokud jsou vštěpovány od dětství, mají velkou naději se uchytit v dospělosti, přes řadu omylů, které takové uvědomování si jich, přináší.
Kdo nemá hodnoty, tak je hledá, metodou pokus omyl, ale to už jsem psal.
Takový člověk je vykolejený, jako vlak, neustálený v čase, v chování. Vyplašený splašený, popletený, nervózní, těkavý. Často chybuje a vyvozuje nesprávné závěry. Těžce nese kritiku, kterou považuje za úklady proti jeho osobě. Není schopen vynikat ve svém zaměstnání, dodržovat náplň práce a pracovní dobu a vždy si najde výmluvu, pokud se s ním někde rozloučí (chovali se tam ke mně špatně). U ničeho dlouho nevydrží.

Stává se otrokem svých omylů a nesprávných úvah, což neustále proměňuje v křivdy spáchaném na jeho vlastním já.

Znáte takového člověka, přesně dle vašeho profilu, ze svého okolí? Já ne, nikdo, ani já nezapadáme, do tohoto profilu. Aby mi do něčeho z toho někdo zapadl, muselo by se to znova rozebrat.
Třeba nést těžce kritiku, kterou považuje člověk úklady proti sobě, to vidím dnes a denně tady na diskuzích i jinde, u dosti lidí tady, ale i když je neznám osobně, z reálného života, proto nemohu soudit, jací opravdu jsou, tak si tipuji, že nikdo z nich do celého profilu nezapadá.
Vykolejený, těkavý a pod. všechny tyto vlastnosti, hmm, to mi opravdu sedí na někoho, kdo bere nějaké drogy, ale spíš ne ty "lehké", ale tvrdší. Nemohu přesto posoudit, jelikož nemám takové drogy vyzkoušené, ale znám osobně lidi, co je braly a jejich příběh mám s nimi částečně prožitý. Paradoxně, ti lidé byli tací, jak jste popsal v předchozím příspěvku. Byli tací v mládí, ale teď jsou usazení, dle vás, jestli se nepletu, což znamená, dlouhodobě pracují na jednom místě, mají děti o které se starají a mají dlouholeté protějšky. Já k tomu ještě přidám. Jestli jsou šťastní? Myslím, že jsou, ale ne plně. Aspoň na mě to tak působí, když je potkám.
Často chybuje a vyvozuje špatné závěry? To vidím zas dnes a denně u různých lidí, ale jen proto, že tvrdí něco, co si neprožili, nebo tvrdí něco o něčem, o čem ví pramálo. Vidí jen povrch a nevidí dovnitř. Člověk je omylný, to už víme, i vy i já, i oni. Nemám to nikdy nikomu za zlé. Nemám důvod se s někým přestat bavit proto, že se možná ve mě mýlil a já mám pocit, že mi křivdil a takto to má hodně lidí, ale máte pravdu, jsou i lidé, co je to láme tak, že se urazí a demonstrativně s vámi nepromluví skoro ani slovo a když, jen ze slušnosti max větu. Někteří ani to ne. A zas, každý jsme nějaký. Někdo potřebuje vychladnout a nechat si svůj oddechový čas na to, aby byl schopný přijmout, že nikdo není dokonalý.
Jak je myšleno to, že někdo není schopen vynikat ve svém zaměstnání? To my vysvětlete, jak může vynikat třeba zdravotní sestra, nebo dělník v továrně, či hlídač na parkovišti? Myslíte vylepšovat se, zdokonalovat se, až nakonec nebude dělníků, sester, hlídačů, ale všichni budou lékaři, manažeři, majitelé? Nebo, jak je tohle myšleno? Omlouvám se, nenašlo se mi úplně perfektní, dokonalé přirovnání, ale myslím si, že vy pochopíte, co tím chtěl básník říci. Dodržovat náplň práce. No, to máte pravdu, to dělá málokdo a pracovní čas, to samé. Ale to opravdu není ojedinělý případ. Troufám si tvrdit, že je to v Čechách masová záležitost. Nevím, jak to chodí jinde ve světě. A jsme na konci skoro, vždy najde výmluvu, pokud se s ním rozloučí a pokud se rozloučí on s nimi? Tak o čem to je? Tohle je, od doby, kdy je několikaměsíční zkušební lhůta, problém mnoha zaměstnanců i zaměstnavatelů, jelikož je to zneužíváno z obou stran hojně. U ničeho dlouho nevydrží? Tak to nevím, k čemu to přesně bylo myšleno, zda k životu, práci, rodině, vztahům, hodnotám. Jestli myslíte ke všemu, tak to opravdu takového člověka opravdu neznám. :-)
Takže, když to shrnu, dle vašeho profilu, by každá část sedla na někoho jiného, ale pokud je dám dohromady, sedne mi to jen na jednu seriálovou postavu. Tudíž, stále nevím, proč to souvisí s hodnotami člověka.
Ten váš profil mi sedí na většinu lidí, jako kdybyste napsal horoskop do časopisu.
Myslím, že si stále nerozumíme. Vy o voze, já o koze, nebo naopak, to už je na vás. :-)

Omlouvám se za všechny chybky, do očí bijící. Ano, ne vždy si po sobě kontroluji pravopis. viz. my-mi a pod.

Mně to nevadí, stačí mi, to co čtu mezi řádky.

To jste hodný, že vám to nevadí. :-)

Jsou to mé hodnoty

Já se nikoho nechtěl dotknout.
Každý, ať si to vyloží po svém.

To vím, že rozhodují za mě. V běžném světě, je to běžná věc pro všechny. Tak jako rozhodnou za nás všechny, že budeme používat virtuální realitu, tak rozhodnou, že se všichni budeme očkovat, tak rozhodnou kdo bude prezidentem, tak rozhodnou, kolik mě bude stát rohlík, tak rozhodnou kde mohu působit a kde ne, tak jako jste se již před nedávnem rozhodl vy. Máte pravdu, vše jsou to jen vzorce chování, které se opakuje.
Co si rozhodujete vy sám? Jen vy sám? Bez ostatních? Co je dobré a co zlé a co se vás nedotýká, to je pro vás dobré a co se vás dotkne, to vám může a nemusí vadit. Je to jednoduché. Aneb, v jednoduchosti je síla.

Já se vracím k tomu citátu. Pokud se rozhoduji mezi dvěma zly, nemůžu zůstat lhostejný k důsledkům mé případné nevolby. Někdo vždy rozhodne za mě a já se budu muset vyrovnat jak s jeho volbou, tak s tím, že jsem to tak nechal.. Tím neříkám, že výsledek nemusí být pozitivní.

Pokud víte, že vaše volba, nic nijak neovlivní, tak nevolíte. Samozřejmě, pokud víte, že vaše volba dokáže něco změnit, tak volíte, ale stejně, jako u nevolby, tak i u volby čelíte tomu samému. Následků, důsledkům, ať už jsou pozitivní, nebo negativní.
Osobně raději čelím následkům mé nevolby, než volby zla.

Ne všichni jsou tak daleko. Tak jde o to, zda to tak má být a nebo ne. Onehdá se mi dostal k uším jeden příběh. Člověk, co byl na všechny hodný a milý a všem pomáhal, až byl dle okolí "blbý", měl stále nějaká příkoří, která snášel a stále se mu v životě dělo něco, co nebylo vůbec dobré. Jednoho dne se rozhodl, když viděl, jak se sobeckým, zlým lidem kolem něj daří, že se změní a změnil se. Stal se sobeckým, zlým člověkem. Co myslíte, jak se mu teď vede? Prý se má jako v pohádce. Je šťastný a spokojený.
V čem je tedy zakopaný pes? Když nevíme, co je teď a co bude potom?

Zakopaný pes je v charakteru. Já bych se jinak chovat neuměl ani nechtěl.

To je pravda. Také mi to nejde lépe, ať zkouším, jak zkouším. Když zkusím něco "horšího", než mi je dáno, tak je mi z toho akorát zle od žaludku. Občas si říkávám, zda ti lidé, co jim to "dělá dobře" být zlí, jestli nejsou nějak víc nemocní, že se to na tom těle, orgánech, musí někde odrazit.

Pak je lepší zůstat sám sebou, pokud je to v souladu s všeobecným blahem.

To ano, ale když to v souladu není, nezbude vám nic jiného, než se stát někým jiným.

Pak čím bych byl? Kam bych se dostal? Ztratil bych přeci své hodnoty.

Nikdy jste své hodnoty během života nezměnil?

Všichni přizpůsobujeme své chování okolnostem. Někdy zaváháte, jindy se bohužel stane i to, že něco ze svých zásad porušíte. Pokud nad tím přemýšlíte a vadí vám to a snažíte se to nějak vyřešit (třeba i pro příště), jste stále na svých hodnotách.

Myslíte si, že má člověk neměnné hodnoty po celý život? I poté, co prožije všemožné situace?
Nebo vám špatně rozumím?

"Pokud nad tím přemýšlíte a vadí vám to a snažíte se to nějak vyřešit (třeba i pro příště), jste stále na svých hodnotách."

Ano, na svých hodnotách jste stále, pokud nedojdete do bodu, kdy prožijete něco, co vás donutí přehodnotit a vaše minulé hodnoty jsou ty tam, pod tíhou nových poznatků.

Rodíme se jako tabula rasa. První kontakt bychom měli mít s rodiči. Tam získáváme první náhled na život. V pubertě jím pohrdáme. Později ho často přijímáme za svůj, pro jeho zaujatost, v době, kdy jsme jej obdrželi.
Člověk, který nemá uspořádané dětství a dospívání má často problémy se svou identitou. Neměl mu kdo předat takový názor, který jej bude provázet celým životem. Z takových lidí se mohou stát vyděděnci společnosti, kteří neustále hledají smysl své existence v něčem, co se jim v mládí nedostávalo. Testují svět pro své hodnoty.

To zní velmi rozumně.

Proč by hledali smysl své existence? Tato otázka by se hodila do vaší diskuze. Smysl existence.

"Člověk, který nemá uspořádané dětství a dospívání má často problémy se svou identitou."

Co si mám pod tímto představit? Můžete mi napsat nějaký příklad? O jakou identitu přesně jde?

Je na okraji zájmu (tak uvažuje) a snaží se všemožně vyniknout. Drogy, cigarety, alkohol, sex, gamblerství, neuspořádané budoucí rodinné vztahy, častá výměna partnerů, změna zaměstnání, problém usadit se a najít smysl života.

No, to jste mi vypsal dost věcí, které vidím dnes a denně u každého druhé člověka. Kolem puberty to začíná a někdy kolem třicátého, až čtyřicátého roku se to víc usazuje, ale jak u koho. Jsou lidé, co nic nezkusí už od mládí a jsou jiní, co se to s nimi táhne celý život.
Pokud jde o práci, tak v dnešní době je běžné měnit různá zaměstnání a není to už jako dřív, kdy lidé byli v jednom zaměstnání, max dvou od mládí do stáří. V této době se to naopak dost cení, mít zkušenosti z různých sfér. Pryč jsou doby, kdy jeden člověk dělal stále jednu práci a byl nenahraditelný. Teď se víc vyznává to, že každý je nahraditelný a nejlépe, když je někdo univerzální.
Častá výměna partnerů. Zdá se mi lepší, když někdo má za život několik partnerů, ale nepodvádí, než ten, co se chlubí navenek jedním celoživotním partnerem, ale když se podíváte pod pokličku, tak nestačíte žasnout, kolik je tam zrady, lži, podvodů...
Drogy, což jsou cigarety a alkohol, pro někoho i sex, tak to je jasné, to je berlička pro většinu lidí, kdyby to nebylo, kolik z nich by vlastně opravdu žilo ty své "dokonalé" životy.
Gamblerství, to je nemoc, také závislost, ale stejně tak může člověk sklouznout k jakékoliv jiné závislosti, viz. výše. A proč? Protože člověk, je jen člověk. Berličky většina potřebuje, jinak by kolikrát ani ráno nevstali z postele.
Neuspořádané budoucí rodinné vztahy, no to je kapitola sama o sobě. Neznám rodinu, která má všechny vztahy v pořádku a když, tak jen na oko a ze slušnosti, jelikož si neříkají nahlas to, co si za zády běžně řeknou s tím druhým, třetím, čtvrtým atd. v domácnosti.
Proč je problém usadit se. Co vlastně znamená usadit se? Nemyslíte, že pro každého člověka, to znamená něco jiného? U tohoto nemohu soudit, co to přesně pro koho znamená.
Najít smysl života. To je oříšek. Každý ho má jinde, ale osobně mě překvapuje, že lidé, co mají děti, kolikrát v nich smysl svého života nevidí. Je to paradox, ačkoliv to příroda zařídila tak, aby potomci byli na prvním místě, ale nejspíš by nás musely pohánět jen pudy, než náš rozum.
Zas se vracím k samému. Jak by bylo milé, nevědět. Čím víc člověk ví, tím víc si "ubližuje".

Jsem jen studnou, do které se můžete podívat, jak se v ní uvidíte, je jen na vás.

Ano, jste studnou.

Plnou vody

:)) ach tak. Došlo vám to. :)) mě také. ;-)

Výborně, kdyby ne, neměla byste se kam dívat, to ještě neznamená, že i tam nemusíte vidět prázdnotu.

já bych řekla, že to, že byl na všechny hodný a milý, byla jen maska....protože kdo opravdu takový je, nedokáže se změnit v pravý opak...

I to je možné.Také mi to nešlo, se na vždy změnit. Jen na chvíli. :-) Já si myslím, že každý v sobě má dobro a zlo. Každý má v sobě temnotu i světlo. A jde o to, co jsme prožili v životě, díky čemuž, se nám to promítne do života.
Máte naprostou pravdu, tedy dle mě. Masku nosíme všichni, skoro každý den.
Napadlo vás někdy, jaký by byl život bez masky? Bez masky kohokoliv? Mě už mnohokrát a nevidím to vůbec růžově.

to jako chcete říct, že nikdo není sám sebou??? s tím teda naprosto nesouhlasím...

Ne, to jako chci říci, že každý člověk nosí skoro každý den, v různých situacích masku. Chováte se stále stejně? Když vás někdo, nebo něco otravuje, tak vždy řeknete na plno, co si myslíte? Vždy se chováte tak, jak se cítíte? Navenek? Kolikrát jste se za život nadechla, že něco někomu řeknete, ať už dobrého, nebo zlého a nakonec jste si to rozmyslela, protože jste nechtěla být hrubá, nebo někomu cíleně ubližovat?
Když vás něco bolí, tak to říkáte všem na potkání, nebo děláte, že se nic neděje? Nechci zabrušovat víc do hloubky, jelikož by to mohlo být pro vás nechutné, nebo nějaké fópa, na což byste mi nejspíš stejně neodpověděla. Jedná se o běžné lidské pudy, potřeby a pod.
Podle mě, jsou tohle vše masky. Máte různé masky. Přátelské. Rodinné. Pracovní atd.

Ano, pod maskou jste vždy sama sebou.

Nosím masku FFP2 nebo FFP3

To znamená, že jste mnohem dál. Já stále nosím jen FFP2.

To znamená, že člověk je člověk a jeden moudrý muž, který měl blízko k divadlu řekl něco v tom smyslu, že jen člověk s maskou mluví skutečnou pravdu. Pokud mu jí nedáte, bude se stydět a lhát. Není to přesná citace a platí asi jen pro herce. Bohužel hercem dnes může být kdokoliv a využívá k domu jakoukoliv scénu.

a jak vy víte, jestli bych odpověděla nebo ne? co je pro mě nechutné nebo není? to, co jste napsala, podle mě masky nejsou... jestli někdo má nebo nemá masku poznáte v jeho očích... nadarmo se něříká "Oko, do duše okno"

oprava...Napsal (-a)

:-)

Nevím, ale myslím si to. Jelikož jste nechtěla udávat v jiné diskuzi svoje osobní údaje. Proto u vás předpokládám, že si ceníte svého soukromí.
A co to podle vás tedy je? Vysvětlení přivítám. Jestli se pletu, tak vám dám za pravdu. :-)

nevím teda, ve které diskuzi, ale to není maska...to je jen ochrana svého soukromí..

Tak to nebylo myšleno, že to byla vaše maska. Bylo to myšleno tak, že když jste nechtěla o tom mluvit, tak proto nepředpokládám, že byste přivítala povídání si o osobnějších tématech. Chápu to, jako ochranu vašeho soukromí a nedivím se vám.

masku nosí převážně manipulátoři a psychopati...člo­věk, u kterého převažuje dobro nad zlem, světlo nad temnotou, masku nepotřebuje

Nikdy?

já netvrdím, že jsem ji nikdy v životě nenosila...ale posledních zhruba 6 let se snažím ji nemít...

To je moc krásné a já vám přeji, aby jste ji nemusela už nikdy používat.

děkuji...ráda bych

:-)

A co to tedy podle vás je? - Tím bylo myšleno, co je podle vás maska? Co znamená? Jak poznáte u slepého člověka, že má masku? Když tvrdíte, že oko, je do duše okno.

poznáte třeba, když s někým OSOBNÉ komunikujete, že vám lže? nemyslím teda když s ním komunikujete krátce

Poznám, ale musím toho člověka znát osobně, dlouhodobě, na živo. Pak teprve rozeznám jemné nuance v jeho chování. A vy to poznáte? Je dost lidí, co to nepoznají.

většinou poznám...právě podle očí...ale taky podle řeči těla...jak se chová, jak se tváří, jak gestikuluje apod.

u manipulátorů je to dost těžké, to jsou mistři ve lhaní...ale i oni se většinou něčím prozradí

Já to dle očí nepoznám, jen dle chování, řeči těla, jak říkáte. :-)

lháři, kteří v tom neumějí chodit, uhýbají očima, když něco tvrdí...snaží se na vás moc nekoukat....a manipulátoři vám zase tak upřeně a trvale hledí do očí, to taky není normální při komunikaci dvou lidí.....nebo se s někým bavíte, jakože klídek, pohodička, zasmějete se, ale při tom vidíte, že mu z očí srší blesky....

Jo tak. Ale mě vždycky učili lidem koukat do očí, když se s nimi bavím a většinou, když mi někdo do očí při rozhovoru nekouká, tak ho to nebaví, nebo je něco špatně, nebo mi lže. Nekoukat do očí při rozhovoru, je prý neslušné. :-) Tak si pak vyberte, co je dobré a co ne.

to ano, ale ne upřeně a celou dobu...občas kouknete do strany, jemu na na ústa, za něj apod. ...třeba jen na jednu, dvě vteřiny...a zase se vrátíte k jeho očím

Pravda. :-)

když se díváte do očí někomu, koho milujete a on vás, není potřeba slov...očima si řeknete téměř vše....

a já chci být sama sebou bez masky

To můžete a buďte. :-) To vám nikdo nebere. Jestli vám to nijak ve vašem životě nepřekáží, buďte, jaká jste. Je to krásné, když vás lidé kolem přijímají takovou, jakou doopravdy jste. Většina lidí nosí masku proto, že by nebyli přijati, pokud by byli sami sebou. Nebo třeba, jako obchodníci, neprodali by tolik, kdyby nebyli milí na zákazníky atd... o takových maskách mluvím.

no ano...ale netvrďte, že ji nosí VŠICHNI

Dobře, omlouvám se. Máte pravdu, teď mi to došlo. Mýlím se. Nenosí ji všichni. Nenosí jí většinou děti, do určitého věku, než jim dojde, jak to na světě chodí. Pak ji nenosí mentálně postižení a dementní lidé. Je možné, že nějaká skupina lidí, bla mnou vynechána. :-)

oprava: byla

ještě k tomu člověku....děla se mu příkoří a vše špatně.... ale to okolí mu zrcadlilo skutečný stav jeho duše....takže mu nečinilo žádné potíže se úplně "překabátit" v takového, jaký opravdu je

Aháá, takto to je. Hmm, vidíte, to mě nenapadlo. Takže když se vám děje příkoří od okolí, tak vám to zrcadlí samo sebe? Ale proč se mu pak jako zlému, nic nedělo zlého? Ale jen samé dobré věci? To by pak nemělo logiku. Nebo, že by to bylo jen na čas?

Nebo myslíte, že jde o stav duše, jako zda je šťastná, nebo nešťastná? Uvnitř? Tam by to pak zapadalo. :-)

to není o štěstí...si myslím...je to o tom, jestli je duše čistá nebo zatížená nějakým balastem....nikdo není úplně dobrý ani úplně špatný...v každém dobrém člověku je i něco málo špatného stejně tak, jako v každém zlém člověku je i něco málo dobrého...člověk je tak krásný, jak krásná je jeho duše

To jste napsala moc krásně. :-)

Tak, tak. Jsou hodnoty, které v sobě máme od dětství a podle toho se chováme, možná na ně někdy zapomeneme v pubertě, abychom se k nim později mohli vrátit

tomu se říká "zdravé jádro"

Přesně tak
Pokud tam není to vštěpování hodnot od malička (rodiči) ten dotyčný pak tápe a hledá, co nikdy neobdržel.

Získává špatné návyky a nedokáže přijmout normy chování a cítí se stále jako by mu někdo ubližoval a hlavně nedoceněný. Je to většinou fluktuant jak ve vztazích tak v práci.

ano a snaží se prosadit za každou cenu...třeba i za tu, že se stane manipulátorem

Tak to už je asi případ od případu

Manipul byl ve starém Římě vojenský oddíl, který čítal 120 mužů

:))

Aj bez ucha se dá fungovat, žádný problém.

:)) a to ostatní?

Asi jako se sklenkou bez kuřinožky ;-).

;-)

Někdy ano...

Život.

Život je krásný.

Hezký večer přeji.

I Vám

To zní rozumně

Ano, nenajdeme-li se, nedá se nic dělat. :-) děkuji za váš čas.

Tento citát je moc hezký. Remarque je můj oblíbený spisovatel.

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““

Erich Maria Remarque

Tři kamarádi.