"Co tě nezabije, to tě posílí"
V lásce to platí dvojnásob
Chybovat je lidské, ale jen výjimečný člověk má Bohem danou božskou
schopnost odpouštět.
Sri Chinmoy.
Odpuštění je vůně, jíž fialka potřísní botu, která ji rozdrtila (Mark Twain)
Jedno jablko tě zasytí, dvě protáhnou a třetím a čtvrtým můžeš nakrmit někoho jiného:-)
Kdybych znal všechna moudra, která kdy kdo vyslovil, mohlo by se to na mě podepsat a nebo odrazit. Nevím, co je lepší:-)
Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.
Odmítáme ty co nás milují, a milujeme ty co nás odmítají.
Pokud je to ještě opačné pohlaví, pak je to pravda dvojnásob:-)