Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Vlastní (autorské) básně

blíží se zima noci jsou chladné
kominy dými jistoty nemame žádné
do světa z netu zprává už letí
zimou se třese i bájný Yeti
bestie z Ruska má mrazivou sílú
raději bydlel bych na řece Nilu.

Usměj se lehce
tak, jak pírko letí,
usměj se křehce
jako sladké je objetí.
Vidíš tu krásu,
co země nám dává?
Cítíš tu sílu,
kterou nám předává?

Dotkni se všeho,
každého daru,
té pravé krásy,
co chrání nás od zmaru.
Vždyť přece každý
nosí krásu v sobě,
dává jí dotekem
vám, mě i Tobě.
Usměj se ... jsi krásná
celou svou duší,
ať chceš či nechceš
úsměv ti tak sluší.

Dnes opět tentýž sen z předlouhé řady
další křik ze spaní, další noc ze sta...
Sen, že jsi skutečná, živá a tady
dokola zdá se mi a nechce přestat.

Šeptáš mi do ucha - slyším tě i když sním
vnímám jak tajíš dech, vůni, tvé dotyky...
Potom sen odejde, ztratí se a ty s ním,
příště vše nanovo začneme od píky.

Do oken ťuká déšť, zas je mi do breku
vytržen z iluze, kterou jsme spjati
s polštářem v náručí schoulený pod deku
tisící o tobě sen si dát zdáti.

Zas déšť nám stéká po střechách
smyje tak všechen starý prach
smyje to špatné, co zůstalo ležet
aby zas čistý svět mohl dál běžet.

Všechny ty kapky svůj úkol mají
to, co je potřebné nám tím předají
sílu vodě a zemi, i svěží vánek
hned bude krásnější ten náš spánek.

Dešťové kapky krášlí listy stromů
kolikrát znějí za zvuky hromů
příroda čistí se od všeho zlého
je součástí nás, nitra každého.

Jsem jako vítr, teď tam a zítra tady
jak pírko obletím všechny možné hrady
všechnu tu krásu, co nám země dává
co mě přitahuje a z dálky na mě mává.

Jsem jako vítr, tak svobodná a volná
životem proplouvám lehounce zvolna
vůbec nic neřeším, chci si vše užít
mít lehko na duši a krásno si prožít.

Když věci se zdají, tak jak to není
neboj se žít, všechno jde změnit
není to v dáli, je to v našich srdcích
vysni si změnu, sny to mají v moci.

Proměň se v orla, já v orlici se proměním
setkáme se v nebi a život se tím hned změní.
Nic nebude nás trápit, všechny tíhy světa zmizí
poletíme si vstříc a už nebudem si cizí.

Ty roky letí, jak čas na orloji
jedině snad humor, ten nás odzbrojí
na chvíli sedne si na naše ramena
a noční můra ve smích bude změněná.

Takových chvilek brala bych moře
všechny, co změní nám, to naše hoře
snad zase nastanou ty chvíle jasné
co jsou pro všechny, tak moc spásné.

Chtěla bych hledět na modrou oblohu
jen tak volně dýchat, což teď nemohu
jen tak se brouzdat, tou ranní rosou
mít v očích slunce a nohu bosou.

Přišlo na zem divné cosi
za sebou jen všechno kosí
nemáme ani ponětí
k čemu tolik obětí.

Na kameni kámen není
navždy nám to život změní
s hrůzou na to hledíme
den za dnem se měníme.

Protesty nejsou nic platné
i když všechny zuby zatnem
drží nás to pěkně v šachu
v nekončící formě strachu.

Kdy to skončí, kdy se zlomí
a konečně řekne "promiň"
za to, co jsem napáchalo
a tolik zla nadělalo.

Diskuze o básních,
kde nikdo není
básní, či nebásní
tu někdo ... kdo ví?
Stmívá se nad námi
básně tu chřadnou,
kdo to tu zachrání
jak růži zvadlou.
Ať růže rozkvete
ať báseň vzejde
v noci té tajemné
svou sílu najde.
Svou sílu tajemnou
svou krásu kouzelnou,
nocí se rozletí ...
... a zlomí to prokletí.

Chtěla bych napsat tuží
jak voní květy růží
ty jemné lístky okvětní
jak drobné krůčky baletní.

Vyjádřit tu vůni básní
při níž se každý zasní
vždyť i ten lístek rudé růže
ten víc než slovo zmůže.

Růže - ten symbol lásky
co dává nám na oči pásky
kdy všichni se ztrácíme v ráji
a sladké sny se nám zdají.

Nedávejte však vinu růži
i když se vám dostává pod kůži
je to jen kvítek něžný
v dnešní době zcela běžný.

Vždyť tento krásný květ
nepřišel jen tak na svět...

nebe mu krásu dalo
sluncem barvu zahřálo
i z pekla se čerti přihnali
a krásnou vůni darovali

... to vše pro tu květinu kouzelnou
krásou svou na světě jedinou.