Na všech středních školách je hlavním vyučovacím předmětem
předmět s názvem "Česky jazyk a Literatura", alepon podle počtu
vyučovacích hodin je na všech školách hlavním předmětem,
přičemž o českém jazyku je to jen tolik, že se vyučuje v českém
jazyce.
100% obsahu je literatura, a to ne ledajaká, ale výhradně umělecká
literatura.
Do jaké míry je kulturní, když otec tvrdě maká v továrně, aby mohl
synkovi zaplatit nějakou bl a agresivní učitelka umělecké literatury,
jejíž práce spočívá v tom, že zadá studentovi za úkol se našprtat
jména spisovatelů a něco o jejich životě a názvy všech jejich knižních
děl, ze kterých studenta následně zevrubně vyzkouší, jestli si skutečně
vše pamatuje slovo od slova, tak, jak bylo zadáno.
Přičemž obsahu knih nerozumí ani student, ani otec, dokonce nemusí rozumět
ani učitelka, pro kterou je to strašně moc důležitá kniha.
A navíc se vesměs jedná o knihy napsané pro peníze.
Může tohle vše patřit do kultury?
Může, ale jen do té zvrácené.
Není společnosti, která by neměla kulturu.
Každá společnost má kulturu, ale jen o to, že ta kultura může být
zvrácená.
Kultura je jenom způsob života, nic víc.
Každá lidská společnost má nějaký způsob života a nemůže být bez
způsobu života.
Ale pokud způsob života v české republice je takový, že táta pracuje v
továrně o hodinu déle, aby mohl být synek ve škole o hodinu déle mučen
uměleckou literaturou a faktech o umělcích,
tak to je hodně zvrácený způsob života lidí v české republice.
