Přiznejme si to!
Lidská "moudrost" pravděpodobně napáchala více zla než lidská "hloupost"!
Přiznejme si to!
Lidská "moudrost" pravděpodobně napáchala více zla než lidská "hloupost"!
Slovo ETIKA zní "vznešeně", ale je to stále jenom slovo, které lze použít láskyplně i vychytrale...
Nestyďte se tu něco napsat!
Nebojte se toho slova ETIKA!
Je to pouze jakýsi "maják", který nás svým jasným světlem nebo svými jasnými světly varuje před nebezpečím ztroskotání na "břehu oceánu" utvořeného lidstvem v podobě chaosu dobra a zla v nás a okolo nás! Lze to nahradit slovy: "Toto se mi líbí a toto se mi nelíbí." Nebo: "Toto mám rád(a) a toto nemám rád(a)." A tak podobně...
Ano, téma je to zajímavé, ale cesta k dosáhnutí poctivého a čestného bytí je zdánlivě nad lidské síly.
základ naší středoevropské etiky byl položen desaterem. Můžeme o něm
diskutovat či ho kritizovat (často oprávněně) ale vytvořil pevné základy
a utvářel svědomí po staletí. Takže vnímáme a cítíme co je dobré tak
trochu jinak než třeba lidé z Malajzie. Moje snacha je Malajka a byla jsem
delší dobu v Singapuru, takže cítím ten rozdíl. Moje snach anerozumí
některým věcem, protože u nich nejsou sociální vazby tak vyhraněné jako
u nas, a u nich hrají velkou roli peníze. Kdo má peníze, ten má
postavení.
Naše evropská etika nás nějak vede k tomu, že všichni jsme si rovni a to
jak chudý tak bohatý. Jak zdravý tak nemocný, nikdo se nemůže vyvyšovat
nad druhého z jakéhokoliv důvodu. Zbytek jo neuzná.... protože máme
větší cit pro rovnováhu.a nedovolujeme aby se njaká vrstva vyšvihla nad
jinou. Proto u nás ani nejsou kasty.
Ještě bych t doplnila (z vlastní zkušenosti) Nám se zdá že nerovnost
je hodně velká a že je to neetické. To určitě ano, jelikož jsem si
všichni rovni a cítíme že to není správné.
Ale tam kde jsme byla a viděla to na vlastní oči (Asijské země) je zcela
běžné a normální že část lidí slouží a to celý život a za
symbolický plat a třeba i bydlí se svými pány... a tak určitá vrstva
nevezme hadr do ruky a neumyje po sobě a hází odpadky pod nohy a druhá
vrstva (indové, Filipínci) za nimi chodí a uklízí to za symbolický
bakšiš.
Stejně tak se tam stát nestará o dochodce nebo nemocné... vyšší vrstva si
platí pojištění a nižší vrstva nic nemá. Buď e o ně postarají
příbuzní nebo zůstanou na ulici. ale ani to nemůžou v tzv. vyspělých
zemích jako Singapur. Takoví skončí ve vězení a tam zemřou. Pokud si je
nevyzvedne nebo nevyplatí příbuzny.
Takže není nic tak zlé jak vypadá. Můžeme tady nadávat. Ale nejdříve bychom se měli poohlédnout jak to vypadá jinde ve světě. chvíli tam žít a poznávat a pak se vrátit domů... a těšit se z toho že jsme doma. A vědět že jak si ustelme tak si lehnem. Takhle to u nás chodí.
tedy cítíme že nerovnost nní správná... jen aby to nebylo špatně pochopeno :-)) Omlouvám se, běžím za mámou. Je jí 99 let a potřebuje mojí péči.
Etika jako taková je pouze názvem pro slušné chování. Jistě víte, že "desatero" hodně zla nepostihuje, je poplatné době svého vzniku. Pravdou je, že bychom se měli vzájemně respektovat, ale ta rovnost mezi lidmi je v současné době velmi diskutabilní...
sám jste psal, že se jedná víceméně o příní, či představu JAK by to mělo být a tedy jsem psala, že lidé pociťují právo být si rovni... a pokud cítí nerovnost, cítí to jako nespravedlnost protože cit jim říká že to není správné. Z toho vyplývá i určité napětí... a tedy touha "dát věci do pořádku"-
Tady bych nesouhlasil - vládnoucí lidé si většinou nepřejí rovnost se
svými podřízenými.
Bohatí lidé netouží po rovnosti s chudými také skoro nikdy! Výjimky ale
mezi nimi jsou.
Pocit práva na rovnost mají většinou lidé, kteří druhým lidem cosi závidí. (Například moc, přední postavení ve společnosti, bohatství, krásu, schopnosti... Atd.) A aby tu svou závist zakryli, hovoří o potřebě vybudování spravedlivé společnosti, kde bychom si všichni byli rovni! Netvrdím, že je to pravidlem, ale ta možnost tu je!
možná...nevím.
Existuje a existovalo i v minulosti dost příkladů vládnoucích či vysoce
postavených, kteří se všeho vzdali...aby žili pro ostatní. I když
nedopadli dobře (většinou) Ale něco v jejich nitru či svědomí je k tomu
vedlo, zdálo se jim to správné.
Někdo nebo hodně lidí setrává v roli veoducího protože jim nic jiného
nezbývá, třeba mají vzdělání, jsou chytří, rozumní a zdá se jim že
to dělat musí... i za cenu různých neuroz. Protože v této roli nemohou
být absolutně spravedliví. Ale určitě jiné si to třeba užívají... ale
vše do času, život je třeba poučí. Sestárnou, onemocní nebo jsou na
stáří opuštění a pochopí že pocit nadřazenosti je nijak neuspokojí v
životě.
chápu život jako jeden celek. Tedy teprve v závěru života pochopíme zda jsme život prožili pravdivě... zda jsme si nelhali do kapsy a neutěšovali se různými výmluvami. protože i když jsme udělai chyby a tyto vidíme a je nám to líto, život (Bůh) dokáže tyto chyby proměnit v nějaké poučení a v něco dobréh a přínosného.
Ano tak. Etický život chápu jako život který je přínosem. Jako život který není zbytečný nebo dokonce parazitující
Dobře, pokusme se tedy zjistit, proč to pro Vás je důležité, ano!?
Jen Vám připomenu jedno takové moudro: "I jedno jediné shnilé jablko v bedýnce s jablky dokáže zničit všechna jablka v té bedýnce!"
V tomto světle lze tušit, že i kdyby byla většina lidí mravně výjimečná, tedy dobrá, čestná a spravedlivá, je tu vysoká pravděpodobnost, že i jeden jediný "nemrava" jejich výjimečnou čistotu zničí!
Proto já považují za důležitý pouze stav, kdy budou úplně všichni lidé dobří.
(Zdravé jablko to nahnilé neuzdraví, ale nahnilé jablko dokáže zničit celou uskladněnou zásobu zdravých jablek.)
to zní děsivě. Zejména pokud by tohle někdo chtěl uskutečnit. Tedy vymýtit všechna nahnilá jabka.
Sadař je taky jabko.Otázkou pak je jak a podle čeho bude jabko přebírat
jabka.
Všichni jsme "jen " lidé.
Naopak, není to až tak neobvyklé. Když máte štěně a kotě, je to nejlepší základ pro přátelství na život a smrt. Jinak je lepší mít štěně s dospělou kočkou, než kotě s dospělými psem od začátku. Pokud si jednou pes zvykne na kočku už bere pak každou jinou stejně, ohleduplně. To samé kočka, víc věří psům, pokud je zvyklá na psa, který je s ní v pohodě. Problém může nastat právě později u kočky, která si nebude dávat pozor před cizím psem. Ale většinou si drží určitý odstup. Jinak bývá to běžná hezkásymbioza. Je fajn je sledovat. Mnohé situace jsou s nimi dost vtipné.
Tohle se mi nikdy nepovedlo.Vzdy nakonec v psovi zvítězili pudy.Nebylo to třeba hned ale konec byl vždy pro kočku fatální.
Je snadné říci: "Chyba je jinde!", jako v té pohádce! Ale přiznat si: "Chyba je ve mně!" a neskrývat to, až tak snadné není, i když by to bylo etické.
Jeden známý moralista kdysi řekl: "To, co považujeme za ctnost, je často jenom spleť nejrůznějších činů a zájmů, kterou dokáže rozplést jen náhoda anebo někdy naše skutky, a není to vždy statečnost a cudnost, co dělá muže statečnými a ženy cudnými."
A proč to sem dávám? Překvapujeme mě tam to dělení lidstva na statečné muže a cudné ženy! Ženy jsou mnohdy statečnější než muži a to nejen při výchově a obraně svých dětí! A naopak, mnozí muži jsou rozhodně cudní také a je otázkou, proč se o tom ten velmi známy "moralista" nezmínil. Znám jeho jméno, ale záměrně ho tu neuvádím, protože každá myšlenka je důležitější než její autor! Tím ale lidské role v tomto světě nesnižuji! Mnozí z nás ale ví, že celá řada nádherných myšlenek byla pronesena naprosto neznámými lidmi, ale zaznamenána byla až tehdy, kdy je pronesl nějaký "lidský velikán"!
I další myšlenka, kterou tu nyní zaznamenám, byla už lidmi jistě opakovaně pronesena v nejrůznějších podobách. Ano, ta myšlenka nepramení v mé moudrosti nebo hlouposti, chcete-li, jsem dalek připisovat si zásluhy na jejím vzniku. Nedivte se tedy, jestli jste se s ní ve svém životě už setkali.
"Člověk si často myslí, že vede sám sebe! Tu pýchu a ješitnost v sobě mnohdy lidé prostě mají! Ve skutečnosti je ale veden, a že to neví, je věc jiná. Lidský duch člověka směřuje a nutí jít k jednomu vysněnému nebo naplánovanému cíli, ale lidské srdce ho nepozorovaně, ale důrazně, vede k cíli jinému!"
A věřte nebo nevěřte, člověk se naprosto bezmyšlenkovitě dostane tam, kde je i lidský duch velmi spokojený, přestože o tom nikdy nesnil, natož aby to plánoval, a kde je spokojené i naše lidské srdce - to si tam přímo "lebedí".
Tak jste nás už opustil a je možné, že důvodem je předčasný příchod jara...
Mějte se moc a moc krásně...
Přeji vám poklidný večer a zítra nemusíte tak brzy vstávat Někteří důchodci se mají dobře což jim přeji Jiní takové štěstí nemají
Vím že vás Pravda bolí ale za to já nemůžu Etika by měla jít ruku v ruce ze svědomím V tom se shodneme Milaune Co říkáte příteli
Lidé často vidí to, co chtějí vidět! Mnohdy si ani nevšimnou, že mají zavřené oči.
O tom jestli se změníme záleží jen a jen na nás a možná i za přispění Lásky která je jak píšete ve hvězdách
Nemíním nikoho měnit! Navíc to ani neumím!
A jestli se změním já, tak to je ve hvězdách, řeknu-li to lidově!
„Etika, která je formulována na principu účelovosti, je vždy relativní.“ — Albert Schweitzer