SOUCIT
Soucítění by mělo být vlastní lidem všem.
Zopakujme si i toto:
Cituji:
NÁBOŽENSTVÍ A ETIKA - existují tři základní přístupy:
1.) Autonomní - etika je zcela nezávislá na náboženství.
2.) Heteronomní - morálka staví na náboženských přesvědčeních.
3.) Teonomní - morálka vychází ze stejného zdroje jako náboženství.
(Podle křesťanství je prý Bůh absolutní autoritou morálky. Lidé prý mohou morální zákon poznávat prostřednictvím Bible, církevní tradice, Božského vnuknutí skrze Ducha svatého nebo prostřednictvím svědomí. V judaismu je prý autoritou např. Tóra, v islámu je to prý Korán, hadísy a zákon šaría, hinduismus prý vychází z mnoha spisů a živé zkušenosti, buddhismus prý kromě spisů klade důraz na rozum a osobního učitele. Proč tam kladu to slůvko "prý"? PROTOŽE NIC Z TOHO NEMÁM STOPROCENTNĚ OSOBNĚ OVĚŘENO.)
Ale říkám si: "Zdravý selský rozum by mohl správné etické chování rozpoznat."
Etické chování věřících i nevěřících lidí by mělo být "ve finále" naprosto stejné!
Neexistuje DOBRO pro věřící lidi a DOBRO pro nevěřící lidi! V etice je DOBRO pouze jedno.
Není nad humor!
Tedy pominu-li lásku, dobro, radost, pokoj, laskavost, trpělivost, tichost, věrnost nebo mír...
Současnost.
Přiznejme si to! V současnosti má neustále "hlavní slovo" neetické PRÁVO SILNĚJŠÍHO.
Cituji:
Etika (z řeckého ethos - mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Etika se dále dělí na další disciplíny: etika analytická, etika autonomní, etika deontologická, etika environmentální, etika evoluční, etika feministická, etika heteronomní, etika individuální, etika žurnalistická atd.
Kde tedy začít a nezabloudit?
Ptám se sám sebe: "Máme skutečně svobodnou vůli?"
Nádherné jít v lese a vnitřně cítit že určité místo je pro nás dobrý k meditaci.Kdyz začnete meditovat,tak po meditaci zjistíte že ve vašem klíně odpočívá veverka.
V lese je skutečně hezky, ale hezky je i u vody. U moře nebo u oceánu, u jezera nebo u rybníka, u potoka nebo u řeky... A jsme-li u lesní tůně, kde tiše šumí les a kde třeba právě poletují vážky, stáváme se nenápadně součástí přírody...
Tak jasný,u mě je blíže les kousek od obydlí a s tou veverkou zajímavý co se mi stalo
Ano, to je skutečně zajímavé.
Ovšem ve Stromovce se černé i zrzavé veverky k lidem sedícím na lavičce přibližují také! Loudí...
U nás jsou nedotčené lidmi jsou prchavé proto zajímavé že mi spokojeně ležela v klíně když jsem domeditoval, cítila to a odskakala na strom.
Nebojí-li se u Vás veverky lidí, protože je tam už nikdo z lidí neloví, potom ztrácí svou plachost. Nevnímají už člověka jako svého nepřítele.
U nás plaché jsou jen při meditaci že mě vyzařovala energie, která jí přilákala a v klíně usnula než jsem se z meditace dostal.
Člověk a příroda. (Lidé a příroda.)
Omezujeme se nebo se doplňujeme?
Lidstvo vykácelo neuvěřitelné množství pralesů a lesů...
Lidstvo narovnalo toky mnohých řek a přehradilo je přehradami...
Lidstvo omezilo přístup k pastvinám divoké zvěři, aby tam mělo velkochovy domácích zvířat...
A mohl bych pokračovat!
Zopakuji tedy otázku: "Omezujeme se nebo se doplňujeme?"
Vykáceli jsme i lesy na půdě, kterou nelze zemědělsky obdělávat a ta půda nyní často leží ladem! Nejsme schopni tam vysázet vhodné stromy a keře tak, abychom té krajině navrátili její původní ráz, kdy byla "oázou" pro hmyz, ptáčky a zvířátka. (Jistě znáte knihu: "Muž, který sázel stromy." Ta kniha je velmi poučná...)
A co je největší problém? Podle mne je to: "SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ."
Kdyby nebyla možnost něco z povrchu planety Země soukromě vlastnit, nebyly by asi ani války!
Navážu na to otázkou: "Umožňují hranice mezi státy etické vztahy mezi všemi lidmi na celém světě?"
Kde pramení ten klid, který se v nás při pohledu na hvězdnou oblohu rozhostí?
Jsme lidé a máme různé životní návyky!
(A některé z nich lze vnímat jako zlozvyky. . .)
Jeden
slavný spisovatel řekl:
"Zlozvyku se nezbavíme tím, že ho vyhodíme oknem; je ho třeba vyprovodit po
schodech."