Důstojník zastaví vojína:
"Vojíne, nemáte drobné za stovku?"
"Jasně, kámo."
"Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!"
"Nemám, pane majore!"
Důstojník zastaví vojína:
"Vojíne, nemáte drobné za stovku?"
"Jasně, kámo."
"Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!"
"Nemám, pane majore!"
Prase mělo obchod a jednoho letního horkého dne přišel kůň a řekl:
„Prase, šumák!”
Prase vylezlo na nejvyšší regál, slezlo dolů, podalo koňovi šumák a
kůň odešel.
Za hodinu přijde kůň znovu a říká: „Prase, šumák!”
Prase vyleze nahoru a podá koňovi šumák. Za hodinu přiběhne kůň znovu a
opět žádá šumák.
Ale prase vzalo dva šumáky, jeden dá koňovi a druhý schová pod pult. Kůň
odběhne a než prase zavře obchod, přiběhne a povídá: „Prase, dva
šumáky!”
Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy, a vidí ohradu plnou
prasat. A všimne si, že jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě
nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se:
"Proč má to jedno prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor
najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním.
A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domu a tam kvičelo tak
hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A
prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až
jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl
toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mne nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a
náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak
dlouho kvičelo až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku
a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale PROČ MÁ TO PRASE DŘEVĚNOU
NOHU?!"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když
vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou..." :D
Babička napomíná Pepíčka:
"Už mockrát jsem ti povídala, že se neříká co, ale prosím."
Za několik minut přijde Pepa do kuchyně a ptá se:
"Prosím děláš, babi?"
Na louce se začalo ztrácet seno. Zavolali si starého Vajdu, aby šel
večer hlídat. Ráno se dědy ptali, jak se mu hlídalo.
„Dobře,” povídá stařík. „Jenom po půlnoci mi bylo trochu zima, tak
jsem se zavrtal do kopky.”
„A přišel někdo?” zajímají se lidé.
„Kdepak, ani noha,” zavrtí hlavou děda. „Jenom mi pořád nejde do
hlavy, že jsem ráno z té kopky vylezl na záhumence u Procházků!”
jo takovýhle dědky lemplovský znám
naprostá většina chlapů po 60-tce si myslí že sežrala moudrost světa,
že oni pracovat nemusí protože už pracovali dost, je jim všechno jedno, o
nic se nestarají
doufám že takovej nebudu, ještě že se 60 nedožiju