Aby panovala přírodní rovnováha, mají muži prostatu a ženy narozeniny
Skupina přátel, všichni kolem čtyřicítky, se domlouvá, kam by si měli
vyjít na společný oběd. Nakonec se shodnou na tom, že půjdou do hospody U
Sudu, protože číšnice tam mají velký prsa a nosí minisukně.
O deset let později se stejná skupina kamarádů, nyní padesátníků,
domlouvá na společném obědě. Nakonec se dohodnou, že půjdou do hospody U
Sudu, protože tam mají pěkné číšnice, dobrý servis a skvělý výběr
piv.
O deset let později se táž skupina přátel, teď už šedesátníků,
domlouvá na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd. Nakonec se
dohodnou, že půjdou do hospody U Sudu, protože je tam velké parkoviště,
žádná hlasitá hudba a dá se tam v klidu a dobře najíst za slušné
ceny.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem sedmdesáti,
domlouvá, kam by si měli vyjít na společný oběd. Nakonec se dohodnou na
tom, že půjdou do hospody U Sudu, protože ten podnik má přístup pro
vozíčkáře a záchod pro postižené.
O deset let později se stejná skupina kamarádů, všichni osmdesátníci,
domlouvá, kam na společný oběd. Nakonec se dohodnou, že půjdou do hospody
U Sudu, protože tam ještě nikdy nebyli a prý je to tam dobrý.
„Pane doktore, něco se mnou není v pořádku. Stále běhám za mladými
děvčaty.“
„Ale to je přece u muže docela přirozené,“ uklidňuje staříka
psychiatr.
„No jo, jenže já si nemůžu vzpomenout proč!“
Přes město si vykračuje devadesátiletá babka v odvážné minisukni.
Potká ji policajt a povídá:
„Ale babi, ve vašem věku už nemůžete nosit takové minisukně!“
„Ne? A proč? Mám snad křivé nohy?“
„Ne, ale vykukují vám pod ní prsa.“
Přijde babka do lékárny a přeje si anti-viagru.
Lékárnice se diví: „K čemu to potřebujete?“
„Ále, pro dědka.“
Lékárnice na to: „Vždyť on si tu včera kupoval viagru!“
„No jo, jenže nám do rána umřel a my teď nemůžem zavřít rakev.“
Třídní setkání po šedesáti letech ... přišlo jen šest bývalých
spolužáků.
Šli do restaurace, dali si výtečnou večeři, vypili víno, zavzpomínali a
cítili se skvěle.
Právě když se chystali jít domů, jeden z nich, vdovec, přišel k bývalé
spolužačce, vdově, a požádal ji, aby si ho vzala.
Spolužačka bez váhání řekla ano a s tím se rozešli.
Vdovec, když ráno vstal, začal přemýšlet o předchozí noci... Řekla ano?
Neřekla ano?
„Ach,“ rozhodl se, „moje paměť není taková, jako bývala, ale můžu
se jí zeptat.“
Takže vytočí její číslo: „Ahoj, Aničko, tady Honza... Pamatuješ si
včerejšek? Požádal jsem tě o ruku, ale prostě si nepamatuju, jestli jsi
řekla ano, nebo ne.“
„Ahoj, Honzo,“ odpověděla Anna, „jsem ráda, žes zavolala!! Já
věděla, že jsem řekla ano, ale nepamatovala jsem si, komu.“
Zprocesujte branding vendingového boxu s jasně strukturovanou call to action (vytvořte polep automatu na jídlo, který zaujme)
"Mám ji celou vlhkou..."
"Mlč!!! Všude kolem jsou lidi!"
"Myslím roušku, ty prasáku..."
Až když ti přistane komár na koulích si uvědomíš, že ne všechno se dá řešit násilím.
"Musíš si dávat každý den jinou rtěnku?"
"Proč, vadí ti to?"
"To ne, ale okolo pinďoura se mi dělá duha..."