Moje děvče mi řeklo, že jsem pedofil. Myslím si, že to je vcelku silné slovo na sedmiletou.
Moje děvče mi řeklo, že jsem pedofil. Myslím si, že to je vcelku silné slovo na sedmiletou.
Když jsem byla menší, účastnila jsem se svateb starších příbuzných.
To pak za mnou vždycky chodily babičky, štípaly mě do tváře a otravovaly
se slovy: „Ty budeš další...“
Ale přestaly s tím - já jim začala dělat totéž na pohřbech.
První historicky doloženou transkou na našem území byl Boleslav.
Dokonce po sobě nechal(a) pojmenovat dvě města, první hned zamlada, druhé,
když už byl stará.
Nedávno jsme si připomněli první dochovanou zmínku o krádeži
bicyklu:
Cyril a Metoděj přišli o kolo roku 863.
„Haló, policie? Jel jsem autem a srazil jsem dvě slepice.“
„No, tak je položte na krajnici. Ať je další auta nerozmažou po
vozovce.“
„Rozumím. A co mám udělat s jejich motorkou?“
z archivu tísňové linky:
Ženský hlas: „Dobrý den. Prosimvás, do mýho manžela se zakouslo klíště...poraďte mi, co s tím mám dělat?“
Operátorka: „A kam se mu to klíště zakouslo, paní?“
„No...jak bych to řekla, paní policistko, abych nebyla sprostá... prostě do přirození. Ne do žaludu, ale prostě do toho, jak bych to nazvala...ptáka. Pracuje na pile, tak se mu to dostalo do kalhot. Von se stydí vám zavolat, to víte, chlapi.“
„Hlavně neolejovat, paní,“ poradila jí operátorka. „Dotyčné klíště opatrně uchopte co nejblíže kůži a pomalými kývavými pohyby ho vyviklejte.“
„Fuj, a to jako rukou?“
„Ano.“
„Ale dyž vono to furt hejbe takovejma jako...nožičkama.“
„Tak použijte pinzetu, paní... Ale kdyby se to přetrhlo, a na inkriminovaném místě zůstal zakousnutý sosáček, bylo by třeba zajet k lékaři.““
„Tak vám strasně moc děkuju, paní strážmistryně.“
„Není zač.“
„Ale je, je. A eště vám povím, že bylo štěstí, že jsem s nim neměla pohlavní styk...kdyby se mi ta potvora dostala do... jak to slušně nazvat...mojí mušle, tak nevím, co bych dělala. Moc hodná jste, ještě jednou díky. I za manžela. Já bych ho předala, ale von se stydí, to víte, chlapi...“
Jde takhle hříšník celý smutný do pekla, otevře dveře, vstoupí do
místnosti a vidí, že tam všichni jen chlastají a zpívají. Ustrašeně se
rozhlíží a rychle projde do další místnosti. Tam jsou ale všude hory
jídla a všichni žerou a nacpávají si panděra. Zmatený hříšník nad
tím jenom kroutí hlavou a radši jde dál. V další místnosti se zase
všichni jenom věnujou sexu. S vyvalenýma očima tedy čeká, co bude dál. V
poslední místnosti vidí obrovské kádě s horkou vodou a v nich vařící se
hříšníky. Teď už to nevydrží, jde za Luciferem a hned spustí, ať mu
vysvětlí, jak to, že v prvních třech místnostech se chlastá, žere a
souloží a v poslední místnosti se tak strašně trpí.
A Lucifer značně rezignovaně odpoví:
„No co mám dělat! V těch kádích jsou křesťani. Oni to tak
chtěli.“
Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
„Pane doktore, já jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout
nějakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?“
Doktor vyndá láhev vodky a povídá:
„Nalejte si...“
Paní jde na návštěvu k přítelkyni a před dveřmi potká strašně
špinavého syna své kamarádky, Ptá se ho:
„Chlapče, vy se doma vůbec nemyjete?“
„Proč, teta? My se poznáme po hlase.“
„Včera jsme se s manželkou strašně pohádali, ale nakonec přilezla po
kolenou.“
„A co říkala?“
„Vylez zpod tý postele, srabe.”