Potká chřipka covid a říká: "heč, já jsem smrtnější a nebezpečnější" a covid odpovídá: "no a co, já mám lepší marketing".
Potká chřipka covid a říká: "heč, já jsem smrtnější a nebezpečnější" a covid odpovídá: "no a co, já mám lepší marketing".
Jdou dva malomocní chlapečkové do školy a jeden povídá:
„To jsem zvědav, co nám dneska odpadne.“
Strojvůdce Vaněk leží v nemocnici zraněný po srážce rychlíku s
nákladním vlakem. Jenom díky jeho chladnokrevnosti a zkušenosti nedošlo k
nedozírným škodám a ztrátám lidských životů. Ministr dopravy se svým
doprovodem jej osobně navštíví a pustí se spolu do srdečného
rozhovoru:
„Tak jak se vám vede, pane Vaňku?“
„Už je to lepší, pane ministře.“
„Jak dlouho už jezdíte?“
„Dvacet osm let.“
„A kolik je vám roků?“
„Jedenapadesát, pane ministře.“
„Jste ženatý?“
„Ano.“
„Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?“
„Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už
jsme se holt museli vzít.“
Prosba České psychiatrické společnosti:
Přátelé. To, že v karanténě mluvíte se svými zvířátky, rostlinami
nebo vybavením domácnosti, je NORMÁLNÍ. Kvůli tomu volat nemusíte.
Odbornou pomoc vyhledejte, až když vám začnou odpovídat.
Děkujeme. Vaši přetížení psychiatři.
Čekám ve frontě na kasu, přede mnou stojí mladá maminka s dvěma
malýma holčičkami.
„Mamiko?“ ozvala se ta mladší, asi tříletá beruška.
„Copak, zlato.“
„Mamiko, kulva se nežíká viď?“
Maminka zalapala po dechu:
„Kdes tohle slyšela, samozřejmě neříká, to je moc ošklivý slovo,
takhle nesmíš mluvit.“
„A mamiko?“ ozvalo se znova.
Pán před nimi se začal maličko otřásat v základech. Maminka se snažila
dělat, že neslyší, ale bylo jí to houby platný.
„Mamiko a čulák se taky nežíká, viď?“
Než nebohá paní stačila zareagovat, ozvala se starší, přibližně
pětiletá dceruška:
„Neříká, říká se pinďour. A říkala teta, jestli budeme mluvit
sprostě, vypadaj nám za to všechny vlasy a budeme plešatý jako strejda
Karel. On musel bejt asi strašnej sprosťák, viď mami?“
Maminka nemluvila, zoufale se rozhlížela po nouzovém východu, ale
uvězněná v dlouhý řadě košíků neměla absolutně žádnou šanci.
Pán před nimi, zlomený v pase, se už nepokrytě smál, já si utírala
uplakaný oči a byla šťastná, že tyhle situace už mám dávno za sebou.
A přišlo to znovu:
„Mamiko?“
„Alžbětko, proboha, mlč. Řekneme si všechno v autě.“
„Ale mamiko, ještě mušíme do lékálny, koupit tatínkovi tu maštičku na
pinďoula, má ho pšeci nemocnýho.“
Maminka strčila hlavu do kabelky, zřejmě hledala něco jako roubík, a
protože měla kabelku velkou, vešla se jí tam ta hlava celá i s částí
ramen.
„Alžbětko,“ promluvila zadumaně ta starší, „já myslim, že na
mastičku je pozdě. Mamka včera večer říkala tetě, že už je úplně
mrtvej.“
A umřela jsem i já, pán před nimi a maminka si do tý kabelky vlezla skoro
úplně celá.
Myslím, že do tý lékárny už opravdu nepojedou.
Následující otázka byla prý položena v zimním zkouškovém období
při zkoušce z chemie na jedné univerzitě:
„Je peklo exotermické (vydává teplo), nebo endotermické (pohlcuje teplo)?
Svou odpověď podložte důkazem.“
Většina studentů sestavila důkaz svých domněnek s pomocí Boylova zákona
nebo nějaké jeho obměny (při rozpínání se plyn ochlazuje, při
stlačování se zahřívá).
Jeden student však uvedl následující důkaz:
Za prvé, potřebujeme vědět, jak se hmota pekla mění v průběhu času.
Proto potřebujeme znát rychlost, kterou do pekla duše vstupují, a rychlost,
kterou z pekla duše vystupují.
Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že jakmile se duše dostane do
pekla, už z něj neodchází. Z toho vyplývá, že nevystupují žádné
duše.
Pokud se týká počtu duší, které vstupují do pekla, musíme se podívat na
různá náboženství, která na světě dnes existují. Některá z těchto
náboženství tvrdí, že pokud nejste členem jejich církve, přijdete do
pekla. Protože je více než jedno takové náboženství a protože lidé
nevyznávají více než jedno náboženství, můžeme odvodit, že všichni
lidé a všechny duše přijdou do pekla.
Při současné porodnosti a úmrtnosti můžeme očekávat, že počet duší
přicházejících do pekla vzrůstá podle exponenciální křivky.
Nyní se podívejme na rychlost změny objemu pekla, protože Boylův zákon
stanoví, že pokud mají teplota a tlak v pekle zůstat konstantní, objem
pekla musí při přírůstku duší vzrůstat.
To dává dvě možnosti:
Jestliže se peklo rozpíná rychlostí menší, než je rychlost, kterou sem
vstupují duše, potom bude teplota a tlak v pekle vzrůstat přes všechny
meze.
Samozřejmě, jestliže se peklo rozpíná rychlostí větší, než je rychlost
přírůstku duší, potom bude teplota a tlak v pekle klesat, dokud peklo
nezmrzne.
Takže která možnost je pravdivá?
Jestliže přijmeme postulát, který mi během mého prvního ročníku na
univerzitě sdělila slečna Teresa Banyanová: „S tebou se vyspím, až bude
v pekle chladná noc“; a vezmeme v úvahu fakt, že se mi s ní stále
nepodařilo navázat sexuální poměr, potom možnost (2) nemůže být
pravdivá, a tudíž jsem si jist, že peklo je exotermické.
Jediný tento student dostal ze zkoušky jedničku.
P.S. Alternativní závěr:
Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza v prvním ročníku,
čili „Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím“, a se zřetelem k
tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2,
peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je,
že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze
nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v
noci křičela „Ach, můj Bože!“
Nedávno jsem zaparkovala auto u supermarketu a stáhla okénko, aby můj
roční labrador měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním
sedadle a já jsem chtěla mít jistotu, že tam tak zůstane. Ustupovala jsem
od auta a s namířeným prstem přísně opakovala:
„Zůstaň, slyšíš? Zůstaň!“
Kousek ode mě parkovala řidička, blondýna. Dívala se na mě jako na idiota
a pak se soucitně zeptala:
„Proč nezatáhnete ruční brzdu?“
Potkají se Evžen a Jarmil, kteří se už dlouho neviděli.
„Nazdar, Evžene, pořád ještě skládáš básně jako kdysi?“
„No, to víš, stále se pokouším.“
Tak mi něco zarýmuj,“ žadoní Jarmil.
„Já jsem Evžen Pestrý, šukám tvé tři sestry.“
„Neblbni, člověče, to přece není pravda.“
„Pravda to sice není, ale rýmuje se to,“ směje se Evžen.
„A teď mi něco řekni ty.“
„Dobrá. Já jsem Jarmil z Jesenice a šukám tvou starou.“
„To se ale vůbec nerýmuje,“ upozorňuje Evžen.
„Nerýmuje, ale je to pravda!“
Německé ADAC hodnotilo stav evropských silnic. Ty české vyšly převážně na jedničku, místy na dvojku. Testovacímu komisaři se vyšší rychlostní stupeň zařadit nepodařilo.