Bůh se snaží někomu dát přikázání, ale všude ho vyhazují. V Americe, v Evropě... Jde takhle po poušti a vtom potká Mojžíše a říká: "Hej, Žide, nechceš přikázání?" "A za kolik?" "Zadarmo." "Tak to jich beru deset!"
Bůh se snaží někomu dát přikázání, ale všude ho vyhazují. V Americe, v Evropě... Jde takhle po poušti a vtom potká Mojžíše a říká: "Hej, Žide, nechceš přikázání?" "A za kolik?" "Zadarmo." "Tak to jich beru deset!"
Když se pokřtěný vídeňský bankéř baron Henikstein, vnuk josefínského dvorního Žida Arona Mosese Höniga, ocitl jednou v aristokratické společnosti, všiml si, jak jeden "aristokrat" šeptá něco tajemně do ucha jisté hraběnce, která se na Heniksteina zkoumavě podívala.
Tento "aristokrat", jehož otec ještě navštěvoval cheder - židovskou školu v jedné moravské obci, měl to štěstí, že jeho tvář neprozrazovala židovský původ. Aby však na něj nepadl ani stín podezření o jeho původu, rád při každé příležitosti nadával na Židy.
Když baron Henikstein, který ani jako pokřtěný nezapíral svůj židovský původ, byl představen onomu aristokratovi, podal mu ruku a řekl přehnaně nadšeným tónem: "Víte, pane barone, že i já jsem židovského původu?"
(Tak tomu rozumím! Pokud se vyskytnu ve společnosti někoho, kdo nadává na Židy, nechávám jej vykecat se a pak s porozuměním pokývám hlavou: "Jo, jo.... moja stařenka byla Židovka, tož já sa cítím byť Židovka takéj!!!" A sladce se na dotyčného usmívám.... ten xicht, co nahodí, stojí za milion )
Izák se špatně učí. Domluvy, výhružky nebo výprasky nepomáhají.
Nakonec si ho otec zavolá a povídá:
" Už se s tebou nebudu rozčilovat. Uděláme kšeft. Za každou jedničku
dostaneš dvě stovky, takže jestli jsi chytrý, tak se začneš učit."
Izák přijde druhý den do školy a hned za učitelem a povídá mu:
" Co byste říkal kšeftu za stovku denně?"
„Kolik je hodin?“
Standardní odpověď: „Promiň, nevím.“
Mojše: „Jsem snad orloj?“
„Určitě se to zlepší.“
Standardní odpověď: „Děkuji.“
Mojše: „Takové štěstí mít nebudu!“
„Pospěš si, večeře už je na stole.“
Standardní odpověď: „Už běžím.“
Mojše: „Však už jdu. Copak hoří?“
„Právě jsme se zasnoubili s Rifkou.“
Standardní odpověď: „Gratulujeme!“
Mojše: „Mohla by trochu zhubnout.“
„Nechceš si taky vyjet?“
Standardní odpověď: „Prima, a kdy?“
Mojše: „Vypadám jako kovboj?“
Na narozeninové oslavě:
Standardní věta: „Všechno nejlepší k narozeninám.“
Mojše: „Čekal jsem, že za ten rok trochu zmoudříš.“
„Není tu krásně?“
Standardní odpověď: „Zajisté.“
Mojše: „Slunce svítí. A co dál?“
Syn volá domů:
Standardní věta: „Jsem rád, žes konečně zavolal.“
Mojše: „Copak? Překvapený, že ještě žiju?“
Vcelku aktuální kousek vzhledem k povaze diskuzí tady
Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:
"Ježíšmarjá, támhle m*daj opice!"
Kohn mu cvakne pohlavek a říká:
"Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká 'Ježíšmarjá.'"
Bavili se finančníci o jednom židovském kolegovi. "Je docela fajn," povídá jeden, "akorát, když ti půjčí kapesník, chce vrátit dvě prostěradla."
Rishon le Zion, temná blízkovýchodní noc. V paneláku v přízemí na
jmenovku "כחן" v přízemí zazvoní neznámý muž. Kohn otevře a muž
naléhavě zašeptá:" Fíky jsou v Lisabonu svrasklé!"
Kohn se podrbe ve vlasech, zamračí a ptá se:"Cože?"
Opět naléhavý šepot:"Fíky jsou v Lisabonu svrasklé!"
Kohn se netváří o nic moudřeji.
Neznámý to zkouší už zoufale:"Fíky jsou..."
"Ahááááááááá!" rozzáří se Kohn. "Vy hledáte Kohna Chaima, špiona!
To je třetí patro, já jsem Kohn Jicchak, obchodník!"
Kohn stoná. Stoná vážně. A když už ledva chrčí, Sára to nevydrží,
rychle se oblékne a odběhne. Za chvilku se vrátí se zasmušilým pánem.
Pán si Kohna rozšafně prohlíží, uchopí jej za ruku, ruku zvedne, pak zas
položí.
Když si pak pomalu pro cosi sahá do kapsy, Kohn už to nevydrží a zasípe:
„Myslíte, doktore, že to je vážné?“
Pán z kapsy vytáhne colštok a nevzrušeně odtuší: „Já nejsem doktor,
já jsem truhlář.“
Ve Vatikánu (ano, ausgerechnet tam...) se na konferenci teologů.... o přestávce...u minerálky, dohadují čtyři bohoslovci rozličné vyznání.
Praví italský kardinál :
"... Ten ekumenický kolega, no ve středověku by ho upálili. Jaká božská
podstata člověka... Tak se vyvyšovat... "
Muftí na to :
" To MY, bychom ho ještě nedávno... No však víte, člověk může být
prorokem, tedy jedním z proroků..., nikoli Prorokem. Toho máme jen my... "
Vysoký teolog jedné z amerických reformních církví, jinak afroameričan,
se otřese, pokřižuje a praví :
"... to je přece nonsens, milí otcové, to by přece Bůh nedopustil... Ach,
Vy to jistě budete vědět, drahý kolego rabíne Bergmanne, jste z
nejstaršího národa Knihy, z národa vyvoleného.... S Hospodinem jedna
ruka.... No řekněte... člověk se přece nemůže stát Bohem....??? "
Rabín zavtí hlavou, pomlaskne a :
" Ajajaj, nechci Vás děsit kolegové. Ale právě to.... No, jeden z našich
to dokázal. "
Přijde Khon za Roubíčkem, že se chce ženit. Roubíček se zamyslí a řekne: "Mám tři dcery. Nejmladší je dvacet, je krásná a štíhlá, ale nedostane žádné věno. Té prostřední je třicet, je při těle a hádavá, ta dostane věnem 20 000, té nejstarší je čtyřicet, kulhá a má pod nosem knírek, ta dostane 50 000. Khon se zamyslí a pak pronese: "A ještě starší dceru nemáš?"