Na generální štábu přijde posel.
- Pánové, všichni důstojníci půjdou ve čtvrtek pomáhat do
zemědělství!
Müller se podíval z okna a uviděl Stirlitze.
- Kam jde? - pomyslel si.
- To není tvoje tvoje věc, - pomyslel si Stirlitz.
Stierlitz obvykle slavil svátek 23.února tak, že si oblékl rubašku,
vypil láhev vodky a hrál na harmoniku. Jednou při této příležitosti
vyrazil do jedné z berlínských pivnic, kde zastihl několik gestapáků,
které donutil pochodovat a zpívat revoluční písně.
Sotva přišel domů, uvědomil si, jak blízko byl toho dne k prozrazení.
Jednou Müller pravil Stierlitzovi: "Poslechněte, Stierlitzi, nemáte tak
chuť si právě teď sednout na břeh Volhy a jen tak s udičkou si
zachytat.?"
"Víte, Mein Gruppenführer, nemohu teď jen tak jet do Ruska. Nemám již po
léta zaplaceny stranické příspěvky." smutně odpověděl Stierlitz.
Stierlitzovi přišla upomínka z gestapa: pokud nezaplatí účet za elektřinu, odpojí mu ilegální vysílačku.
Stierlitz našel na ulici odjištěný granát.
"Granát," pomyslel si Stierlitz.
"Stierlitz!" pomyslel si granát a raději se zajistil.
Kráčí Bormann po chodbě Říšského kancléřství. Proti němu jde
Stierlitz.
"Stierlitzi, kde se tu berete? Včera vás přece zastřelili jako ruského
rozvědčíka plukovníka Isajeva!"
"Mé pravé jméno je Duncan MacLeod z rodu MacLeodů!"
Müller jel vlakem rychlostí 150 km/h.
Vedle vlaku běžel Stierlitz a tvářil se, že se jenom prochází.
Stierlitz přišel do lesa.
Hledal pod duby, ale žádné houby nenašel. Hledal pod břízami, ale žádné
houby nenašel.
Náhle zakopl a upadl do závěje.
"Zřejmě není sezóna," pomyslel si Stierlitz.
Na konci války byl v Německu takový nedostatek, že ani lidé z
říšského kancléřství nemohli sehnat klobásy.
Jenom Stierlitz měl vždy klobás dostatek.
Gestapáci nad tím dlouho přemýšleli, ale nikdy je nenapadlo, že nositelé
řádu Hrdina Sovětského svazu jsou zásobováni přednostně.
Müller se podíval z okna a uviděl Stierlitze vedoucího na vodítku
malého zeleného psíka se šesti oranžovými tlapkami.
"Zajímavé," pomyslel si Müller, "tenhle vtip ještě neznám."
Stierlitz dlouho upřeně hleděl na tečku.
Poté dlouho upřeně hleděl na druhou tečku.
"Dvojtečka," pomyslel si Stierlitz.
Na záchodě SS se objevil nápis "Stierlitz je vůl!"
"To není pravda!" pomyslel si Stierlitz, když nápis uviděl.
Přesto se po příchodu domů dlouho prohlížel v zrcadle.
Stierlitz jel po Fridrichstrasse, když tu uviděl člověka v dlouhém
rudoarmějském kabátě s buďonovkou na hlavě, jak laxně bije kolemjdoucí
šavlí vzor 1911.
"Spojka!" pomyslel si radostně Stierlitz.
Stierlitz vešel do kanceláře a uviděl Müllera ležet bezvládně pod
stolem.
"Sebevražda," pomyslel si Stierlitz při pohledu na rukojeť trčící z
Müllerových zad.
Stierlitz se zamyslel.
Zalíbilo se mu to - rozhodl se zamyslet ještě jednou.
Stierlitz vypadl z okna v desátém patře. Zázrakem se ve čtvrtém zachytil za parapet. Zázrak mu opuchl a ještě dlouho ho bolel.
Stierlitze zasáhla do hlavy kulka.
"Podle hvízdání větru v hlavě je průstřel čistý," pomyslel si
Stierlitz
1