Na konci války byl v Německu takový nedostatek, že ani lidé z
říšského kancléřství nemohli sehnat klobásy.
Jenom Stierlitz měl vždy klobás dostatek.
Gestapáci nad tím dlouho přemýšleli, ale nikdy je nenapadlo, že nositelé
řádu Hrdina Sovětského svazu jsou zásobováni přednostně.
Müller se podíval z okna a uviděl Stierlitze vedoucího na vodítku
malého zeleného psíka se šesti oranžovými tlapkami.
"Zajímavé," pomyslel si Müller, "tenhle vtip ještě neznám."
Stierlitz dlouho upřeně hleděl na tečku.
Poté dlouho upřeně hleděl na druhou tečku.
"Dvojtečka," pomyslel si Stierlitz.
Na záchodě SS se objevil nápis "Stierlitz je vůl!"
"To není pravda!" pomyslel si Stierlitz, když nápis uviděl.
Přesto se po příchodu domů dlouho prohlížel v zrcadle.
Stierlitz jel po Fridrichstrasse, když tu uviděl člověka v dlouhém
rudoarmějském kabátě s buďonovkou na hlavě, jak laxně bije kolemjdoucí
šavlí vzor 1911.
"Spojka!" pomyslel si radostně Stierlitz.
Stierlitz vešel do kanceláře a uviděl Müllera ležet bezvládně pod
stolem.
"Sebevražda," pomyslel si Stierlitz při pohledu na rukojeť trčící z
Müllerových zad.
Stierlitz se zamyslel.
Zalíbilo se mu to - rozhodl se zamyslet ještě jednou.
Stierlitz vypadl z okna v desátém patře. Zázrakem se ve čtvrtém zachytil za parapet. Zázrak mu opuchl a ještě dlouho ho bolel.
Stierlitze zasáhla do hlavy kulka.
"Podle hvízdání větru v hlavě je průstřel čistý," pomyslel si
Stierlitz
