Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Kohn s Roubíčkem přežijí koncentrak a rozhodují se, kam půjdou.
„Já to zkusím na do Ameriky,“ povídá Kohn, „uvidím, jak se mi tam povede.“
„A já to zkusím do Sovětskýho svazu,“ rozhodne se Roubíček.
Slíbí si, že se po čase sejdou a povypráví si, jak se jim daří.
Kohn se v Americe uchytí jako obchodník a rychle zbohatne. Po létech vzpomene na Roubíčka, co se s ním asi stalo a proč že se neozval. Vyrazí po něm pátrat. Stopa ho zavede do Moskvy. Tam se na příslusném uřadě poptává po Roubíčkovi, který přežil koncentrák. Úředník chvíli hledá a pak povídá: „Jděte se podívat na Rudé naměstí, měl by tam zametat.“
„Takovej hrdina a zametat?“ podivi se Kohn, „to snad bude nějaká mejlka?“ Přesto ale mu to nedá a za chvíli opravdu narazí na Roubíčka, jak pod dozorem milicionáře zametá. „Servus, Roubíček, no to jsem já, Kohn, pamatujou?“ osloví ho. „Kohn? Jakej Kohn?“„No přece ten z Dachau.“
Roubíček se na okamžik opře o vypelichané koště, zasněně pohlédne do dálky a povzdechne si: „Jó Dachau, to byly časy…“