Rozcestník >> Místa a cestování >> Polem, nepolem, kolem nekolem

Páni, to vypadá dobře, hned bych si dala kuřátko, zelíčko, knedlíčky. I skleničku piva bych si s chutí dala.
To je večeře? Těch knedlíků je 18 To bych nedala

To je kachna )))) A to byl oběd )))

:-))

Luxusní, tak to bych si dala s chutí. Mńam. :-)

A stačilo ti to? Neměls ještě hlad? :-))

Teď mám v mražáku husu, taky bude se zelím a br, knedlíčkem :-) Pak dám foto :-)))

Už se těším:-))

A jezdí? :-)) Bájo. Bývalo mi v těch starších autobusech šoufl, když jsme jako mrňata jezdili na plavání.

Nejezdí, teda jezdí, ale moderní typ )))) No vidíš, já na plavání nejezdil a málem jsem se utopil v moři ))))

Málem utopil? Tak tos měl veliký štěstí. Taky jsem měla štěstí a nejednou jsem měla pocit, že jsem v mnohém dítě štěstěny.
Mě právě díky moři, naučil plavat strejda, jako malou desetiletou holku. Byli jsme tenkrát v Jugoslávii, bylo to těsně před válkou. Plavali jsme kolem zálivu a když jsem nemohla, pověsila jsem se mu vždycky na chvilku na krk a plavali jsme dál. Pak jsem zas plavala sama. :-) Strejda už nežije, byl to fajn člověk. Na plavání jsem dvakrát měla jen rybku, ale právě díky té dovolené, jsem pak dostala delfína. To bývalo ocenění, jak jsi zdatný plavec. :-))
Vtip byl, že tam i do zálivu tenkrát připlaval delfín z moře a to jsem ho viděla poprvé v životě na živo. Byla jsem od něj pár metrů. Moc ráda na to vzpomínám. :-)
A co že ses málem utopil? nějakej proud?

No já jsem uměl plavat....sice jsem plaval jak tříska na vodě, ale plaval jsem. No tehdy mě srazila velká vlna a pak mě zpětný proud táhl po dně a když jsem se snažil dostat se nahoru, tak přišla další vlna a pak zese zpětný prou a já si tak hezky jezdil po dně a ten písek do mě mlátil a pak když už byla krize se vzduchem, tak jsem se smířil s tím, že se utopím a v tu chvíli se mě v hlavě promítl celý život během pár vteřin )))) Ale nebudu Tě napínat, přežil jsem to :-)))) Tahle událost se mě stala v roce 1975 v Rumunsku ))))

No potěš koště. :-)) prej nebudu tě napínat, přežil jsem to. :-)) mazec, zajímavej zážitek. :-)

Mě nejvíc překvapilo, že jsem se tak rychle smířil s přicházející smrtí, já jsem byl úplně v klidu.....jen mě hlavou problesklo, tak to je konec.

To je fajn, že to tak máš. :-) Popravdě, smrt mě taky neděsí. Spíš, ta možná bolest. Nikdo nevíme kdy a za jakých okolností si pro nás přijde.

No, to je přesné......Já říkávám....smrti se nebojím, ale umírání ano. No a jedna bývalá ( sakra já mám bývalých kamaránek nějak moc ) Tak ta mě řekla toto, a já musel souhlast.....Ty se nebojíš umírání, ale bolesti.

Ta myš. :-)) teď jsem akorát v krámě, myslím Billa, objevili motorovou na dálkové ovládání. Kocoury to baví, ale jsou celkem laxní k ní, ale co dělal pes. :-)) ten si jí užívá nejvíc. Skáče kolem a doráží na ní a štěká. :-)) doporučuji.

To není myš, to je krysa nebo potkan :-)

:-) ono to bylo skutečný? loví?
Jo plyšák. Taky doma máme. Tipovala bych potkana, ti se v našich končinách dají potkat víc.
Nejednoho jsem i chovala, kdysi.

Ahojky Faith. Pěkná krajinka.

Ahooj moc ráda Tě "vidím" :-)
Souhlasím, bývá tam nádherně. A ten výhled.

Nový produkt "Duhová polévka":-)

Juuu :-))) utahanej. Miluju ty pózy, co kolikrát zaujímají zvířata při snění :-))

Psala jsem na tel a občas mi to hodí takhle mimo příspěvek, na který reaguju.
Všimla jsem si až teď. Už nelze opravit.

No, tu ostudu jsem dělal na Lidé.cz......A myslíš zlom co se týče pití ohnivé vody? Tak jestli se jedná o toto, tak to zařídilo moje tělo, přestalo mu to chutnat. Nevyžaduje to, naopak dám si panáčka a cítím fuj :-) Pivko si dám, ale v rozumné míře. Třeba když jdu s kamarády do restaurace na pivo, tak si za celý večer dám max čtyři piva, víc ne. No a do restaurace jdu tak 4x do roka :-) Jo a co se týče myšlenek, tak těch mám zajímavých čím dál tím víc :-) Já tak nějak studuji vesmírné zákony, autohypnózu, snažím se pochopit jak funguje mozek, jak funguje placebo a tak. Mám hodně knih na toto téma a čtu a čtu a čtu. Teď prostudovávám knihu...Svět bez hranic, moc zajímavá kniha. Jinak rád čtu knihy od Dispenzy, mám od něho zajímavou knihu...Vy jste placebo....Tak tohle je k těm myšlenkám a kde se berou, inspiruji se v knihách :-)

Nebyla jsem s vámi na Lidech. Ale přišla jsem sem v dobu, kdy se to tam rozpadlo.
To jsem se pak od všech možných lidí dozvěděla.
Lidé tu v diskuzích velice rádi vzpomínají na tu dobu, ať už v dobrém či ve zlém.

Je fajn, že si uvědomuješ, co ti dělá dobře a co ne. :-)
Měla jsem to jako ty s kouřením tabáku, cigaret. Kouřila jsem hodně let, ale přestalo mi to postupně chutnat a teď už, ani nevím, kdy jsem přestala přesně, ale je to zhruba asi tak šest let+-
Nemám chuť a mám pocit, jako bych nikdy nekouřila. Je to fajn.
Otočilo se mi to prostě v hlavě. Ale je fakt, že jsem nebyla běžný kuřák, celé ty roky. Když došly cigára a nechtělo se mi pro ně, tak jsem nemusela dva dny kouřit, ale když se v hospě pilo, dala jsem si za noc klidně i dvě krabičky, jinak jsem jela denně půl až jednu.
Nevím, jak to šlo, ale na sílu jsem nekončila, prostě to přišlo samo. Proto věřím, že už nikdy nebudu mít potřebu kouřit. Je to osvobozující.

Jj, to co popisuješ, to tvé studium, o tom vím, že to jedeš. Nevybavila bych si vše, ale když to čtu, vzpomínám si, žes o mnohém mluvil. :-)
Svět bez hranic dobrý a co ses tam dočetl? Co ti už utkvělo v paměti, jelikož se tě to dotklo?
A pochopils, jak funguje mozek? myslíš, že lidské chápání nám to umožňuje plně pochopit?

Taky jsem kdysi kouřil, ale zanechal jsem toho v minulém tisíciletí....v lednu roku 1995 :-) Taky bez násilí, prostě jsem si řekl, dokouřím krabičku a konec. Pak se mě i po létech zdálo, že jsem si zapálil a v tom snu jsem si za to nadával a když jsem se probudil, tak jsem si odychl, že to byl jen sen :-)
Mozek funguje záhadně, vůbec nechápu jak může nějaká taková hmota tuku, vody, bílkovin myslet. Mozek je nástroj mysli, mysl řídí mozek a mozek tělo. Myšlenky a představy jsou bioelektrochemický proces.Mysl je ze tří částí...vědomé, podvědomé a nadvědomé....no nejdůležitější je ta podvědomá ta má dvě části....tu jenž nám tam vložil Vesmír či Bůh či nějaká vyšší Inteligence....ta řídí naše těla a pak je tam ta co jsme si tam vytvořili sami....to jsou ty různé dovednosti...jakože jsme se naučili chodit, řídit auto, jazyk či jazyky. No a já se teď snažím vědomně programovat tu podvědomou mysl....mysl je totiž ke všemu mocný lékař a tak si ve spojení s ní chci omladit a ozdravit tělo :-))))
No a ve Světě bez hranic jsem se dočetl, že i když je svět kolem nás, tak my ho vnímáme a prožíváme uvnitř.....no a to sice není v té knize, ale říká se, že náš vnitřní svět tvoří svět vnější a že Vesmír reaguje na ten náš vnitřní svět, to jak prožíváme svět uvnitř sebe a to hlavně pocitově, tak se nám pak v životě děje.Jazykem Vesmíru jsou pocity :-) No a v té knize svět bez hranic je to, že pokud jsme svědky něčeho co se nám nelíbí, tak máme za tu špatnou situaci, jenž je doprovázena špatným pocitem, přemněnit, poprosit Božství za odpuštění a poděkovat mu...prostě musíme si vyčistim mysl od toho špatného, zbavit se špatného pocitu....ten špatný pocit musíme přemněnit na láskyplný pocit :-) Láska je totiž nejsilnější energie ve Vesmíru :-) Tak tohle je jen tak ve zkratce jak to vše vidím a vnímám :-) Jestli tam jsou překlepy, tak pardón :-))))

Jo, to vše cos napsal zní moc hezky. A jestli tím žiješ, tak mě to moc těší. :-)
Mozek, to je něco viď:-)

Snažím se to uvést do mého života. Vím, že na tom všem něco je. Jinak mám i astrální zážitky :-)

Hmm, ty jsem nikdy neměla. Ale nejednou mi někdo o nich vyprávěl. :-) A jak to prožíváš? Cestuješ?

Když tak dobrou :-)

Dobrou noc a hezké sny :-)

Necestuju, ale nějaká astrální bytost na mě už několikrát útočila ve spánku....útočila na mě opravdu na tom místě kde jsem byl a já věděl, že se musím probudit abych jí unikl. Ta bytost na mě skočila a neskutečnou silou mě rdousila, nebo mě praštila, to byla bolest jak kdyby mě kopl kůň nebo mě tahala z fyzického těla.....no jeden čas jsem se bál chodit spát, ale fakt :-)

když je to ve spánku, také to znám, to se ještě dá, ale když je to když jsi vzhůru, po tmě, v posteli, něco tě zalehne, ležíš na břiše a lehne si to na tvé záda, že se nemůžeš pohnout, jakoby tě to chtělo znásilnit, to je věc

říká se, že když umíráš, procházíš územím démonů, je to něco jako zkouška

když jsem byl kluk, viděl jsem člověka, co už byl mrtev, nebyl jsem to jen já, i můj bratr ho viděl, šel s dvoukolákem po silnici a můj bratr to musel vzít autem do pole, aby ho nesrazil, vyjeli jsme z pole, pár sekund, a už byl zase pryč, něco nám chtěl naznačit, tedy spíše mému bratrovi

po zbytek života o tom můj bratr ani jednou nepromluvil, nikdy, dnes už vím proč, někdy se dějí divné věci

je to jako s rozpálenými kamny, neuvěří ti ten, co se o ně ještě nespálil, že když se jich dotkne, spálí se, musí si na ně šáhnout, až pak ti uvěří

... a i tak někteří na ta kamna saháme stále a stále dokola, i když víme, že se spálíme.
Možná jsme jen důvěřivý, protože víme, že i ta kamna, až se jich jednou dotkneme, budou příjemně hřejivá a teplá, až uberou na svém žáru...
...a proto zkoušíme dál a dál a dál...
Když přestane člověk věřit, ochudí se o mnohé. :-)

myslel jsem to trošku v jiném kontextu, ale rozumím ti

Vím, že jo, ale nedalo mi to. :-)) vím, že víš :-)

No...., když člověk stále věří, nebo chce věřit, že příště už se nespálí, jak píšeš. Když člověk přestane věřit, co mu pak zbybe? Pak už zbývá jen čekárna na............nic :-)

:-)

Máte podobné zážitky. Třeba se na vás oba něco lepilo proto, že jste měli podobný stav mysli. Těžko říct, ale je to zajímavý. Bylo by dobrý zjistit, co vás v tu dobu spojovalo, když se vám to dělo. Nebo spojuje, když se vám to děje. :-) A ne, nemyslím si, že to musí být nutně alkohol. Spíš nějaký stav duše, jak jsem psala.

Alkohol to nebyl, já byl střízlivý...první setkání s touto bytostí bylo, že jsem spal a nejednou jsem cítil, že mě někdo vzal za ruku a zvedl mě ji nahoru a já se tedy podíval co se děje a fyzická ruka zvedlá nebyla. Tak jsem se rozhlédl po pokoji a viděl jsem přesně věci jak tam byly jen ve tmě, viděl jsem stolek, nábytek kytku, okno....a najednou jsem ucítil silnou ránu do zad až jsem se prohnul a za chvíli zase...rána do zad jak když mě kopne kůň, no a já zjistil, že fyzické tělo se nehýbe, že se hýbe jen mé astrální tělo, na astrální tělo byl ten útok směřován. Pak na mě ta bytost skočila a začala mě velikánskou silou svírat a já pochopil, že potřebuji ,aby se probudilo mé fyzické tělo, aby se obě těla zase spojila. A tak jsem začal křičet na tu osobu co spala vedle mě...vzbuď mě....no a ona mě vzbudila a byl klid :-)

Mazec. Říkává se, že někdo je na tohle citlivější. Je to jako v Harry Potterovi :-) jsou mudlové a ti, co mají schopnosti, vidět, cítit, prožít. A když to řeknu blbě, tak mudlovi "nic nehrozí", kdežto tomu co vše vnímá, tomu se lepí na paty kde co. Pokud jsme ve světě mezi světy, vy jste ti, co mají možnosti se podívat za oponu, ale není to zadarmo. :-) Jen co jsem tak postřehla z vyprávění lidí. Ona Rowlingová může čerpat inspiraci z vlastních zážitků. Těžko říct, jak to opravdu je. Mezi hmotným a nehmotným, je velmi tenká linie.

Tak to je mazec. To se mi nikdy nestalo, ale živé sny jsem mívala.
Takové, že se mi to promítalo do skutečnosti a nevěděla jsem zda sním či bdím. Byly to jak noční můry, tak i vyrovnání se s událostmi, které jsem prožila, tak že mi bylo dovoleno prožívat znovu něco, co ve skutečnosti už by nikdy nešlo.

Lítací sny mívám, to jsou fakt sny, ale to s tou astální bytostí sen nebyl. Lítat ve snu je krásné, ale jednou jsem let nezvládl a spadl jsem na hřbitově do vykopaného hrobu :-)

Jaj :-)) to teda asi bylo přistání. A jaké to bylo? Jak ses cítil po přistání?
Myslela jsem to tak, že se lidé odpojí od svého hmotného těla a v astrálním létají i přes půl světa. Tedy tak mi to už bylo nejednou vyprávěno. Ale prý, nejde to vždy jen tak. :-)

Já jsem si tak letěl a z dálky jsem viděl ten hřbitov a náhle jsem ztratil kontrolu nad lete a šup dolu do toho hrobu....cítil jsem se vyděšeně a lezl jsem ihned ven.....a když jsem se probudil, tak jsem přemýšlel co to mělo značit? Jinak přímo z těla jsem vyšel asi třikrát, ale jen jsem se vzdálil pár metrů....jednou si pamatuji, že jsem ležel v posteli a najednou jsem ve vodorovné poloze začal stoupat ke stropu a pak jsem se toho stropu dotýkal a cítil jsem při tom velké nadšení.

Hmm, to by mě taky zajímalo, co se to s tebou dělo, když jsi tam spadl a proč to bylo. :-)
Joo, to je to, o čem mluvím. Slyšela jsem už vícero vyprávění, o tom vystoupení z těla a přesně, jak píšeš, jen kousek, ale postupně se to prý dařilo na déle a dál. :-) Hezký:-)

Kde to bylo?

Ti velbloudi jsou foceny v Praze, tady chodí běžně :-) Tohle zrovna asi bylo stanoviště Taxi Praha :-)

Fakt? Neděláš si srandu? :-)) jak to, že to slyším, tedy čtu, poprvé od tebe? To se musím zeptat jinde, třeba taky nepotkali. :-)) a jestli joo, musím se tam zajet někdy mrknout? Nevíš, jestli je to jen dočasně, protože třeba nevím co, cirkus a pod, nebo je to dlouhodobé?

Myslela jsem, že to bylo někde v Zoo.

Cirkus to je...jen cirkus :-))) Byl tady i loni a šel jsem s pejskem kolem, když bylo představíní a zrovna tam byli lvi a pěkně zařvali a pejsek od tama pelášil jak zajíc, pak tam kolem už nechtěl nikdy jít, když tam byl ten cirkus.

:-)) tak opravdu cirkus.
Jéé, njn, pejsan, čudla se bál a bojí :-/ musel by se to holt naučit.
Ten můj se bál zaparkovaného vozíku pro jednoho koně, co stál v jedné zapadlé ulici ve městě a stojí vesměs často, když jdeme kolem. Asi ten pach, nevím. Ale trvalo nám několik cest kolem, než se odvážil, postupně, tam dojít a zjistit, že mu nic nehrozí. On má dost respekt k velkým zvířatům. :-) Tak si to možná odněkud pamatoval, ten pach. Jako malého jsem ho protahovala ve čtyřech měsících Zoologickou. Aby věděl, že svět je i o jiných druzích, než o těch, co potká běžně na na ulici a v přírodě. Pak sem dám třeba fotku. :-)
Stejně, můžeš ho naučit mnohému a ukázat kde co, ale celý život se musí počítat s tím, že ho někde něco překvapí. Nic není jistota. :-)

Ten řev mu nahnal hrůzu, jinak v Zoo byl několikrát a tam se mu líbilo. A toho koníka co máme, tak toho se nebojí, to se zase bojíme my, aby koně nesplašil, jak se k němu hrne :-))) Jo dej foto pejsana :-)

Tak jak jsem slíbila :-)

Zoo Dvůr Králové

Hezký čáp:-)

Joo, to je on. :-)) Mám moc ráda černý psy.
Zajímavostí je, dle postřehů útulků, že si černého psa přivlastní méně lidí, než jakkoliv jinak barevnýho.
Můj první vlastní pes byl taky černej a jmenoval se Čert. :-)

Tak ještě jeden snímek

Je nádhernej. Tuhle rasu vůbec nepotkávám. :-)

Ahoj. Já už jsem se v pátek na portál nedostala. Nebyl čas. Psala jsem ti, že nemám problém mít tě v přátelích. Ale už pozdě.

Jaj ahoooj. Jsem to tam promazávala. Vzala jsem to víc hopem. Tak ju, tak díky. :-)) nikdy není pozdě na nic.