Kolébka evropské kultury - Řecko - si vystačilo bez ukřižovaných a
vzkříšovaných bohů.
Každá k životu probraná "mrtvola" je výsledkem nedostatečných
lékařských znalostí, nebo lajdáctví a ne pokropením "živou vodou". Proto
máme v Evropě třídenní lhůtu mezi diagnostikovaným úmrtím a likvidací
mrtvoly pohřbem.
Můj děda byl po těžkém zranění v 1. SV převelen k saniťákům a ti
"uklízeli" padlé a zraněné na stanoviště saniťáků, kde se lékař
běžným pohledem na objekt a rozhodl pro lůžko, nebo pro hrob. No a ty
mrtvé a "mrtvé" pak zasypávali vápnem, než je zahrnuli hlínou. No a z té
hromady objektů se někdy ozvalo zasténání, nebo byl zaznamenán pohyb
končetinou. Válka je nelidsky krutá a vzkříšení nějakého objektu se tam
nikdy neudálo. Jednou mrtvý, navždy mrtvý je realita. Jen v pohádkách lze
mrtvoly oživit - viz Svatební košile od Erbena. Vlkodlaci, Drákula z Karpat
a upíři jsou jen pohádkové bytosti stvořené pro zábavu.