,
Je víc autorů knih neštítících se fabulace a jsou dokonce takoví,
kteří ony fabulace vydávají za svatou pravdu, visitore.
Autoři bible, zejméhna SZ v tomhle fabulování vynikli a popletli tak
hlavinky miliardám naivních, důvěřivých a tedy věřivých lidí.
Soudní románopisci aspoň netvrdí, že v jejich dílech je popsána pravda
pravdoucí. Umberto Eco se v tomto smyslu nelišil od jiných románopisců,
nechci sem postuloval nějaký sáhodlouhý seznam, snad jen zmínit Jiráska,
Čapka, ... Tolkiena, Folleta, Dumase, Huga, Dikense ...K. Maye, Verna ..
Pravdu pravdoucí nenajdeš milý visitore ani v soudních spisech, policejních protokolech, v biografiích, v kronikách a ani v lékařských posudcích. Proč? Protože jsou to díla lidí, byť i odborníků, ale jsou ovlivněna světonázory autorů a mnohdy emocemi a touhami světu sdělit slavné dějiny, či genialitu autora.
Nenech se mást tvou ideologií visitore, i náboženská literatuja je dílem lidí ... viz výše.
Zkrátka nebyl Umberto Eco o nic lepší, nebo o nic horší, než jiní spisovatelé. Já vím, tebe deptá poznání, že tvůj idealizovaný Středověk je pod katolickým pozlátkem prohnilý a ztrouchnivělý. Buďme rádi, že církev pozbyla své moci a doufejme, že ji už nikdy nezíská, aspoň ne v oné, středověké míře.