Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

tu nehovoríme o spáse (to je iná kategória), - tu ide o to, ako si nejako objasniť (rozum to chce vedieť, či mať k tomu nejakú nádej v akomsi zúfalstve nevedomosti), niečo o tom obrovskom diele existencie sveta a Vesmíru, a hlavne intelektuálneho života človeka, ktoré je pred našimi očami a pred vedou - nemáme iné východisko - len zmysluplnú vieru...radšej veriť v Boha, v jeho múdrosť a moc, ako sa pľantať celý život v nejakých nezmysluplných fantáziách, filozofiách, ktoré naviac k ničomu nevedú...niekto povedal, a líbí se mi to: len v Bohu sa človek nájde, v ňom je naplnenie všetkého, čomu nerozumieme, len v ňom máme nádej...bez Boha nie je nádej - a bez nádeje je tragédia, hrôza života - ako môže niekto žiť bez nádeje? pre čo, - a k čomu?...

skutečný rozum si dokáže přiznat, že prostě (ještě) neví a rozhodně se nepouští do vymýšlení píčovin jen proto, aby "věděl". to není rozum, kdo to dělá. to je rozum ovlivněný nějakým nedostatkem, který potřebuje berličku v podobě, že když nevíš, jak to je, tak si vymyslíš, jak toje.

to nedělají rozumní lidé, ale děti. a to i dyby se nakonec ukázalo, že měly pravdu. v danou chvíli ale NEVĚDĚLY, TAK SI VYMYSLELY.
to není o rozumu.

: bez nádeje je tragédia, hrôza života - ako môže niekto žiť bez nádeje? pre čo, - a k čomu?

Nuže, to je, nebo může být tragédií, pro pobožné. Normální vzdělaný člověk však ví, že jeho smrtí končí jeho bio existence. Jeho existence však dočasně potrvá v jeho díle a ve vzpomínkách lidí. Jedině jedna známá nekonečnost spočívá v matematice, v dělení čísla nulou. Vše na světě má nějaký konec, kromě jitrnice (a příbuzných), ta má konce dva.

To je visitore rozdíl mezi pověrčivými pobožnými a realisty. Ti první věří a věří v nebe, ve věčný život a jiné pohádky, ti druzí akceptují realitu. Dost možná veseleji, než pobožní svou nejistou "naději".