Pyšná exprese hlouposti? Co je pyšného na přiznání, že něco nevím? Tvrdíš, že zdravý rozum odmítá fantazírování – jak s tím ladí to tvé „nevíme, takže bůh“? Když nevím, tak nevím. Pokud kvůli tomu musím přijmout nějaké „vysvětlení“ jen na základě víry (protože falešné jistotě dávám přednost před nejistotou), tak to je přesně to fantazírování, o kterém píšeš. Přiznat, že nevím a že život člověka je v rámci vesmíru naprosto okrajová prkotina, to je pokora. Myslet si, že něco je pravda jen proto, že tomu věřím, myslet si, že jsem středobodem celého vesmíru jen proto, že jsem člověk, myslet si, že zrovna moje víra se rovná pravdě – to jsou všechno atributy pýchy jak vyšité. Takže koho nazveš pyšným ty – to je relevantní asi tak stejně, jako koho nazve Putin fašistou.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
