S tím že nejsou ochotní to bych tak nepsal, někteří nejsou ochotní
protože,kdyby ochotní byly tak stejně jím to bude k ničemu. A stejně jím
z určitých důvodů ta ochota bude k ničemu. 
S tím že nejsou ochotní to bych tak nepsal, někteří nejsou ochotní
protože,kdyby ochotní byly tak stejně jím to bude k ničemu. A stejně jím
z určitých důvodů ta ochota bude k ničemu. 
Michale, napiš mu, kolik máš plat v těch papírnách. On ti dá nějakou dobrou radu. Co třeba vystudovat na zubaře a otevřít si ordinaci, hmmm?
Zubaři nejsou. Jezdím za zubařkou 30 km. A ti co jsou dostanou zánět slinivky nebo rakovinu slinivky a brzy umřou. Hnusná práce.
Kdybych neměl rád tuto zemi , žiju dál v Izraeli jako státní
zaměstnanec v armádě, měl bych vysokou školu vojenskou a měl bych hodnost
poručík, možná i vyšší. 
V přírodě to funguje tak, že přežije ten, kdo se umí přizpůsobit
podmínkám. Tak to funguje i v lidské společnosti; v sociálních státech, v
nichž přežívají všichni, pouze s mírnou úpravou, že "důstojněji žije
ten...".
Zkrátka kdo se o sebe neumí postarat, nemá právo na život. Takový je
zákon přírody.
to u nás nefunguje, ale funguje to třeba v některých asijských státech a tam pak nastupují rodinné komunity s celkem drsnými pravidly. Jiná kultura, má jiné zvyky. Když tuto kulturu chceš zavést u nás, ke jsme samí individualisti , alespon u nás v rodině není nikdo komunitní typ... dochází ke střetu kultur.
U nás může přežít i indiviualista, kterému se právě nedaří... a nemá nikoho ko by mu pomohl. Jinde když nemáš rodinu, jsi vyřízený.
A proto si myslím, že u nás si nemůže nikdo stěžovat. Ale to je můj názor. Někdo to třeba nevidí. Máme se opravdu dobře a to i ti co jsou sami a nikoho nemají. Dostanou nějakou podporu a nenechají je umřít, ošetří je v nemocnici etc.
Tak tak. Stěžujou si jenom ti, co by chtěli peníze bez práce. Tak jako to bylo za socialismu.
Stěžují si i ti, co mají těžký život. Třeba malé děti, partnera flákače nebo nemocného či záletníka. Ale to jsou fáze, když se to překoná je opět líp. I ti co to měli opravdu těžké, se časem z toho vyrabali pokud byli rozumní.
za mých časů byli oba partneři v práci, bydleli v paneláku a děti měli ve školce. Kyž děti byly větši, najednou přišla mateřská, to bylo něco... vůbec jsem nemohla pochopit, že dostávám peníze jen tak.
Ale tato pomínka pořád platí, oba partneři by měli pracovat a uskromnit se dokud nebudou mít peníze na bydlení... co nejvíc si našetřit a zbytečně neutrácet. Pak se dá z dvou platů normálně vyjít.
Mama s tatou dostali byt v paneláku, byly tam symbolické splátky. Ale taky chodili pár let zadarmo na brigády, když se sídliště stavělo. To by dnes nikdo nešel asi.
Třeba jo, dnes už bohužel družstevnictví moc nefunguje...tam hodně přispíval stát.
Jo vím o tom, právě proto píšu o sociálních státech. Asijské státy moc sociální programy neprovozují, tam je to takový tvrdší kapitalismus.