,
Ondi
to u nás nefunguje, ale funguje to třeba v některých asijských státech a tam pak nastupují rodinné komunity s celkem drsnými pravidly. Jiná kultura, má jiné zvyky. Když tuto kulturu chceš zavést u nás, ke jsme samí individualisti , alespon u nás v rodině není nikdo komunitní typ... dochází ke střetu kultur.
U nás může přežít i indiviualista, kterému se právě nedaří... a nemá nikoho ko by mu pomohl. Jinde když nemáš rodinu, jsi vyřízený.
A proto si myslím, že u nás si nemůže nikdo stěžovat. Ale to je můj názor. Někdo to třeba nevidí. Máme se opravdu dobře a to i ti co jsou sami a nikoho nemají. Dostanou nějakou podporu a nenechají je umřít, ošetří je v nemocnici etc.
Tak tak. Stěžujou si jenom ti, co by chtěli peníze bez práce. Tak jako to bylo za socialismu.
Stěžují si i ti, co mají těžký život. Třeba malé děti, partnera flákače nebo nemocného či záletníka. Ale to jsou fáze, když se to překoná je opět líp. I ti co to měli opravdu těžké, se časem z toho vyrabali pokud byli rozumní.
za mých časů byli oba partneři v práci, bydleli v paneláku a děti měli ve školce. Kyž děti byly větši, najednou přišla mateřská, to bylo něco... vůbec jsem nemohla pochopit, že dostávám peníze jen tak.
Ale tato pomínka pořád platí, oba partneři by měli pracovat a uskromnit se dokud nebudou mít peníze na bydlení... co nejvíc si našetřit a zbytečně neutrácet. Pak se dá z dvou platů normálně vyjít.
Mama s tatou dostali byt v paneláku, byly tam symbolické splátky. Ale taky chodili pár let zadarmo na brigády, když se sídliště stavělo. To by dnes nikdo nešel asi.
Třeba jo, dnes už bohužel družstevnictví moc nefunguje...tam hodně přispíval stát.
Jo vím o tom, právě proto píšu o sociálních státech. Asijské státy moc sociální programy neprovozují, tam je to takový tvrdší kapitalismus.
1
1
