Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Stačí si pohlídat aby se nekupovaly blbosti, žádné debilní dárky, pití, chození po restauracíc, utrácení za benzín či nesmyslné jízdy. my máme doma dvě auta a jezdíme zadarmo jako důchodci městskou dopravu kam to jde. Pokud musím jít dál, jedu vlakem nebo autobusem se slevou, vyjde mi to levněji než benzín do auta.

nemohla jsem se smířit s tím, že nejmladší syn se z nádraží nechl dovést taxíkem, prý by musel dlouho čekat na autobus. NIkdy bych taxíkem nejela, to půjdu pěšky hodinu i s báglem.

A vnuk má na autobus klíčenku, zapoměl ji doma a chtěl po mě deset korun na autobus. Dala jsem mu je, ale těch řeč co jsme měla :-))) už si ji pak nezapoměl. nejde o tech 10 korun, jde o způsob myšlení... pokud mám jízdu zadarmo, nebudu přece platit. To už je moje blbost. A na tu lidskou blbost a takové to lajdáctví a ignorantství je třeba si dát pozor. Protože peníze najendou zmizí a neví se proč, protože na ně nikdo nedbal.

Tak to už ne.
Ty nezapomínáš?

Nemám rád přehnanou spořivost.

já vím :-))

Prostor mezi škudlivostí a marnotratností je široký. Hospodaření s příjmy se musí rozumně praktikovat, ono kolikrát stačí mít prostě jenom přehled o vydáních.

Za mých mladých let se propagovalo "bez práce, nejsou koláče" ... no a to platí i dnes.

Tak mi to připomnělo jeden skotský fór:
"Ahoj tatí, už jsem doma. Představ si, že jsem dnes ušetřil deset pencí."
"Správně hochu, jsem na tebe hrdý. Jak si je ušetřil? "
"No, nenastoupil jsem do autobusu , ale utíkal za ním od školy až domů."
"Ty hlupáku, kde jsi nechal mozek? Kdybys utíkal za taxíkem, tak jsi mohl ušetřit padesát pencí".

přesně :-)) a o tom je ten for i v životě. Je třeba se trochu pobavit i třeba běháním za taxíkem. A opravdu to funguje. Do taxíka jsme nasedla jen v Malajzii a to platil syn, zpět jsme stopovali a by to pro mě zážitek na celý život. :-)) né ten taxík, to stopování

No pokud jedeš sama tak jo - u dvou už ne(pokud to není grátis)

u dvou důchodců taky :-))) je to víceéně hra, není to míněno zas tak vážně. a určitě nezávidím bohatým jejich přepych. Jen mě to zas tak moc neláka. Nepřijde mi to ani zábavné a ani zajímavé.

Domnívám se že jako u všeho se i různ večítky stávají stereotypem a povinností.

Co je to bohatství a přepych?

Jde o to zabezpečit potomky - aspoň mě to tak vycházelo, protože 80-té a 90-lé léta nebyli jednoduché.
Člověku byla VŠ na prd - musel se obracet v jiné oblasti. Ale všechno zlé, je na něco dobré.

Potomk je třeba naučit se o sebe postarat. To by měli rodiče udělat především. Naučit je životu, být věrný, poctivý a nebát se.

Moje nejstarší dcera všechno utratí, furt je bez peněz. Ti ostatní si umí ušetřit. Čím to je, jsou z jednoho hnízda.

Neboj - vědí co je život.
Jak to bude jsem před 30 lety nemohl vědět - aspoň měli lepší začátek.

VŠ je ti často na prd i dnes, většina nebo hodně oborů se neuplatní, a nebo za malý plat, kdy člověk bude raději pracovat mimo obor. Já jsem se s doktorátem uplatnil jako sekuriťák To je samozřejmě extrém. S teologií můžeš leda dělat faráře nebo točit porno. To je moje blbost.

Si myslím, že to je to nejdůležitjší v životě mít partnera, na kterého je spolehnutí. Mne si vybralo ještě ve studentských letech jedno děvče, které mne znalo jen od vidění. Padli jsme si do "oka" a jsme od té doby spokojeni spolu. Postavili jsme dům, zasadili pár stromů, vychovali děti, manželka se starala o děti, o domácnost a o mne, já dělal po výplatě stojku.
Zkrátka trochu toho štěstíčka v životě člověk potřebuje mít (Zpívá to Doolittl v My fair Lady).

Takový manželství by mě asi nebavilo.

pochybuju že dobré manželství je pro zábavu. Každý by se měl umět zabavit sám. Jesně že i spolu, ale nemělo by se to podmiňovat ve smyslu, už mě to nebaví tak nashle

To je jasné, v řádu, v morálce, v etice a ve spolupartnerství by tě nebavilo. Podle tvých textů ve tvých "příspěvcích" taxuji tvou "zralost" tak na 14. letého puberťáka.

Partnerství, hochu, je to na životě lidí to nejdůležitější. Ne rvačky, hádání se, podvody a nevěra, ale sympatie a spolupráce.
Láska na první pohled je romantická a přechodná, podstatné je láska k partnerovi na léta šťastného, nebo aspoň harmonického spolužití. Vrcholy a kopce přinesou momentální radost, člověk potřebuje k plodnému životu úrodnou půdu pod nohama (obrazně i fakticky).

Existuje čínská moudrost : "Chceš-li být šťastný jeden den, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, staň se zahradníkem".