Na pováženou je ovšem hlavně fakt, že antisemitismus Dostojevského a Solženicyna je jen pouhým odrazem postojů hluboce zakořeněných v ruské společnosti, včetně zpátečnické pravoslavné církve.
Ta je dnes stejně antidemokratická, antievropská a antisemitská, jako byla v době protižidovských pogromů v letech 1881-1906,[50] které mimochodem řada současných ruských autorů zpochybňuje a bagatelizuje.
Jak jinak chápat skutečnost, že představitelé ruské pravoslavné církve 100 let po bolševické revoluci zpochybňují obecně akceptovanou oficiální verzi vyvraždění Romanovců, naznačujíc − na počátku 21. století! − zcela vážně, že masakr carské rodiny v Jekatěrinburgu v červenci 1918 byl pravděpodobně židovskou rituální vraždou (jak to prezentují četné billboardy v ulicích ruských měst při příležitosti jeho výročí).
Podle konspirační teorie byl car údajně „rituálně obětován ve jménu definitivního zničení Ruska“ a nalezené ostatky nepatří Romanovcům, protože ty skutečné vrazi zničili kyselinou sírovou, aby zahladili stopy. Někteří stoupenci této teorie dokonce tvrdí, že jekatěrinburgská židovská komunita „těla Romanovců spálila a poté popíjela čaj s jejich popelem“.
společně s Kirillem
