Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ateismus vede k poznání reality.

ateizmus nevedie k poznaniu reality, len si to falošne prisvojuje...re­alita je Boh, existencia stvorenia, význam stvorenia, - tam je podstata reality, a do toho ateizmus nejde, len využíva skutočnú realitu stvorenia Bohom, a nedáva to ako akt činnosti Boha...ateizmus nikdy nejde do podstaty toho, čo je viditeľné, neviditeľné,, nejde od podstaty stvorenia zeme a Vesmíru, zákonov tohto sveta i vesmírneho sveta, nejde do tvorby tejto reality, do zmyslu tejto reality, nejde do vysvetľovania prírodných zákonov, podstaty morálky, nevysvetľuje svedomie, a pod...ateizmus preto len využíva toto ako fakt, ako taký, že je, a je mu jedno, ako to vzniklo, aký je toho zmysel....

Ano, další demonstrace tvého pomatení visitore, chudáku.

Podstata neviditelného boha je jeho neexistence. Tohle ti nedojde, že? To by jsi si musel přiznat, že se celý život ženeš za náboženským klamem. Je to tvůj život a můžeš si s ním dělat co chceš, to je fakt.

..realita je Boh, existencia stvorenia, význam stvorenia,

No pokud je to realita, tak nemáš problém to dokázat, ne??

Ale tvrzení, že to kolem nás muselo mít stvořitele - důkazem není.

inak sa to nedá vyriešiť, je to aj v rámci logiky - stvorenie Bohom skrze Krista sa nedá dokázať poznáme to z Biblie, ako Božieho slova, z Božieho zjavenia sa človeku, i ked veda to nevysvetlí priamo, máme len nepriame dôkazy.. ale svet, život, Vesmír je tak zložitý, že jeho existencia je už aj mimo vedeckého vysvetlenia, - proste mocou, ktorá je mimo reálneho vnímania človekom, lebo je nad človekom....nie je iná možnosť, ako vnímať stvorenie mocou Boha, všetko ostatné je taká, sorry, komédia, blúznenie zmyslov - prijať absurdné tvrdenia, že všetko sa stalo samo od seba, náhodou, je od večnosti tak, a pod., - to je pre rozumného človeka neprijateľné, nie je to postavené na ničom, na žiadnom základe, len na prázdnych domnienkach...preto viera v Boha-Stvoriteľa nie je síce vedecká (veda sa tým nezaoberá, je to mimo vedy), ale vo viere prijateľná...proste potrebujeme aj veriť, nie všetko mať na táce dokázateľné, tak je postavený svet a život..

že jeho existencia je už aj mimo vedeckého vysvetlenia,

Ano - zatím.
Jak víme, tak prvky organické látky dorazili už hotové, při dopadech asteroidů.
Taky víme, že některý organismus přežije i v nehostinném prostředí vesmíru.

...nie je iná možnosť, ako vnímať stvorenie mocou Boha, všetko ostatné je taká, sorry, komédia,

Toto může tvrdit jen komediant.
Dokaž, že to jinak nejde.
Toto je jen výplod tvé fantazie - bez sebemenšího důkazu - jsou to jen dojmy - z člověkem napsaných knížek.

„Vesmír je tak zložitý, že jeho existencia je už aj mimo vedeckého vysvetlenia…“

Zatímco bůh je tak primitivní, že tu klidně může být věčně sám od sebe? To chceš říct? A jak tedy potom dokázal stvořit ten složitý vesmír?

A pokud je naopak tak dokonalý, že to mohl stvořit, pak buď podle stejné logiky buď nemůže sám od sebe existovat, nebo naopak tím spíš může samo od sebe existovat něco jednoduššího, třeba ten vesmír.

Ale logika je pro tebe zřejmě nástroj, který se smí používat jen do bodu, než se dotkne víry. A pak z ní prostě uděláme výjimku a máme vyřešeno. Typický příklad – vše musí mít příčinu. A jakou má bůh? No ten ji přece mít nemusí! To je přímo výsměch logice, který kupodivu někteří dokážou považovat za logický…

Logika je pro něj jenom slovo - nezná ale jeho význam.

Pokud se ohání logikou, tak právě při té příležitosti je jeho myšlenková cesta, která by vedla k nějakým závěrům úplně nelogická i když on ji za logickou považuje.

Náboženství vede člověka k přirozenosti a tím k poznání i prožití reality. ("Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.")

pravda je v Bohu a zjavila sa v Kristovi - preto "pravda oslobodí", lebo je v Bohu, v pravde - tu je podstata veci, nie v tom, kto hľadá pravdu mimo Boha - ten len parazituje na pravde, ktorá je v Bohu...

Osvobozuje poznání té pravdy, to je z toho výroku patrné. To poznání, jak se věci mají, tě dá moc a tím svobodu. (Poznáním podstaty hříchu mu dovedeš čelit.)

„pravda osvobodí, protože je v Bohu, v pravdě“

Že pravda je v pravdě, to ví každý, i ateista. A že to se rovná v bohu – to už je zase jen pouhá víra. Tím můžeš leda tak utvrdit ve víře někoho, kdo už tam je, protože jen ten bude brát tvou kruhovou „logiku“ jako logiku.
A to o tom parazitování – to je pro změnu zase pomluva ateistů. Takže bacha na to, co píšeš!

Jasně pobožní jsou lepšolidé, prostě výkvěty lidstva. To je krásné vyznání a autosugesce.
Jak to neznabožství a bezbožnictví museli lidé těch dvě sta tisíc let jen vydržet, než se někdo nad lidmi smiloval a vymyslel bohy.

Nic takového jsem neřekl. Jenom že náboženství má v "programu" uvedení člověka (zpět) do přirozeného stavu.
A kromě toho zdravý či uzdravený člověk přece není nějaký lepšočlověk oproti nemocnému. Zdraví lidé přece nejsou nějakým výkvětem lidstva.
A nemyl se, náboženství není výlučně jen víra v bohy.

Člověk je po narození v přirozeném stavu. Tu náboženskou ideologii musí do bezbranného děťátka někdo teprve nahustit. Klérus potřebuje pokorné ovce ze kterých se mu dobře žije.

Po narození ještě ano. To je ještě čistě přírodní, instinktivní bytost. Spolu s probouzením vědomí sebe sama se ovšem čím dál více dostává do rozporu se svou přirozeností (narůstají vnitřní konflikty).
Ale hezky tu "ujíždíš" na antináboženské droze.

No, toho jsou tu zářné příklady…

A co je nepřirozeného na nevíře?

spiritualita, duchovnosť, znamená spôsob vnímánia, životnú prax v tom, čo človeka presahuje - ide o myslenie, vnímanie a interakcie s Bohom, či v nežidovsko-kresťanských náboženstvách interakcia s akýmsi neznámym "božským", i v pdoobe neznámych božstiev či síl...teda v spiritualite ide o transcendenciu - ak tam nie je Boh, tak je to stav mimo Boha....podstatná je viera v Boha zjavená v Kristovi, len v tomto je bohumilá spiritualita...

Ono záleží na tom, jak si náboženství nadefinuješ. V obecném smyslu toho slova je spiritualita podoblastí náboženství coby jeho praktická (a tím zážitková) část či forma.
V tomto jsi spíš bral náboženství jako více či méně institucionali­zované konfese či systémy víry, a to ještě spíše teistického typu. Tedy nějakou konkrétní podobu teistického náboženství.

Jasně že záleží na definici nějaké, v halucinaci vyjevené, bytosti.
Takže jak definujeme podstatu bohů?
Můžeme přidat definici věčného života po smrti. Je v nebi dostatek místa na zaparkování automobilů? Dostane molekulární biochemik po své smrti laboratoř, aby mohl dále zkoumat DNA zvířat a rostlin? Nebo, chraň bóže, abiogenézi.

Stále jsi ještě nepochopil, co to je halucinace?
Ale zjevně jsi toho nepochopil víc.

Co jsou halucinace ví každej, kdo není zbaven smyslů náboženskou lživou propagandou. To jen pobožní halucinují o kontaktu s bohy a jinými pohádkovými bytostmi.
To jen pobožní blábolí o reálné existence boha bohů.
Takže jak to rozřešit?
Jednoduše, prezentací reálných bohů. Jsou všemocní a nesmrtelní, tak jim v té prezentaci nic nebrání. Teda jediné co jim v té prezentaci brání je jejich reálná NE-EXIXSTENCE.

Pohádkové bytosti jsou všemocné jen v pohádkách, díky bohu !!!

No ty to zjevně nevíš, protože halucinovat se dá pouze o fyzickém, tělesně-smyslovém kontaktu. Což není případ kontaktu s bohy. Čili doteď, za ty roky vysvětlování, jsi stále nepochopil, co to ta halucinace je a pořád ten termín používáš nesprávně.

protože halucinovat se dá pouze o fyzickém, tělesně-smyslovém kontaktu. Což není případ kontaktu s bohy.

Proč by nemohla být "božská" halucinace ??
Nějak to definice halucinace "vylučuje"?

Halucinace je falešný smyslový vjem, takže bys musel mít smyslový vjem boha (vjem zrakový/slucho­vý/čichový/chu­ťový/tělesně-dotykový), a to aniž by byli ve skutečnosti podrážděny příslušné receptory v oku/uchu/nose/ja­zyku/kůži.
Halucinace je vždy něco, co je předmětem smyslů, nikoli něco, co se ti odehrává ve fantazii.

Máme tady jednu osobu, která tvrdí jako fakt, že pojedla ze "slunce"
To měla co?

Můžeš nějak vyvrátit, že halucinace nemůže vzniknout z představ?

Halucinace je klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu v bdělém stavu. Halucinující člověk ji považuje za realitu. Tímto se liší od pseudo-halucinace, při níž si je člověk vědom, že je klamán. Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, může z halucinace vzniknout blud. Dochází ke změně smyslového vnímání.

Měla vizi. Nevnímala smysly, ale před očima jí "běžel film".
Halucinace jakožto klamný smyslový vjem je vždycky něco, co je předmětem smyslů. Např. zraková halucinace je situace, kdy někde v prostoru kolem sebe vidíš objekt, který se tam ale ve skutečnosti nenachází, tj. vidíš reálné objekty a mezi nimi jeden falešný, co tam ve skutečnosti není. Halucinace tedy není něco, co si představuješ v hlavě, ale něco, co vidíš fyzicky očima. Není to mentální vjem jako je představa, ale je to smyslový, okem zprostředkovaný vjem (i když falešný).

Halucinace tedy není něco, co si představuješ v hlavě, ale něco, co vidíš fyzicky očima.

To myslíš vážně?

Schizofrenie spojena s halucinacemi.- je porucha čeho?
Je to psychická porucha?

Jistě že to myslím vážně. Halucinovaný předmět vnímáš smysly, např. očima v případě zrakové halucinace, tj. vidíš ho očima venku v realitě. Halucinací neni něco, co se ti vybavuje v hlavě, to je pak fantazie, příp. vize. Halucinace je smyslový vjem. Představa není smyslový vjem, nýbrž mentální (psychický).

Je to psychická porucha, kdy je poruchou dotčeno smyslové vnímání.

Halucinací neni něco, co se ti vybavuje v hlavě,

No já si myslím, že ano - vybavuje se to v mysli -
Ale po zkušenostech s debat s tebou, to nebudu dál rozebírat.
Ať ti to vysvětlí nějaký nějaký odborník.

Halucinaci vyvolává mozek z různých příčin - opilost, drogy, úraz, schizofrenie, alzheimer a x dalších příčin.
Ano - je to smyslová porucha

vidíš ho očima venku v realitě
To těžko - jen si to myslíš a jsi přesvědčen, že je to realita.
Mnohokrát ti i sen připadá jako realita.

Halucinovaný předmět se ti přece nevybavuje v mysli, když ho vnímáš očima ve vnějším světě (u té zrakové halucinace). Tj. opravdu máš zrakový vjem (v mysli se ti vybavuje představa; představu nevidíš očima). Vidíš někde třeba v poli strom, který tam ale ve skutečnosti není. Když chceš ty odborníky, tak si je přečti:

Halucinace je klinicky závažnou kvalitativní poruchou vnímání, můžeme ji definovat jako dojem reálného vjemu bez působení příslušného podnětu.
https://www.wikiskripta.eu/w/Halucinace

Halucinovaný předmět se ti přece nevybavuje v mysli, když ho vnímáš očima ve vnějším světě

No a co zvukové vněmy, pachové - dokonce i hmatové - ty vnímáš odkud?
Halucinace jsou klamné vjemy bez reálného podnětu - a je jedno jakého druhu - je to výsledek psychické poruchy z různých příčin.

Možno to vidíme stejně, ale každý z jiného uhlu.
V příspěvku máš : Tj. opravdu máš zrakový vjem a později - dojem reálného vjemu,

Takže já nesouhlasím jen s tím tvým :
opravdu máš zrakový vjem

No nemáš - Nemůžeš mít opravdový vjem z něčeho, co před tím zrakem není - to ti tam "dokreslila" tvoje mysl, ale ty jsi přesvědčen, že to tak reálně je.

Poslyš, vždyť je to přece jednoduché: při zrakové halucinaci máš zrakový vjem něčeho, co před tím zrakem není. Například vidíš kolem sebe běhat bílé myšky, aniž by kolem tebe reálně opravdu nějaké myšky běhali (ovšem ty je vidíš, vidíš jak tam kolem tebe běhají po zemi, vidíš je v té vnější realitě, máš jejich zrakový vjem). Halucinaci dělá halucinací právě skutečnost, že se jedná o smyslový vjem, tj. že vnímáš v okolní realitě něco, co se tam ve skutečnosti nenachází (tj. ten vjem je falešný, klamný).

Halucinace jsou nepravé smyslové vjemy, které se mohou zdát reálné, ale ve skutečnosti vznikají v centrálním nervovém systému jedince. Halucinace tedy považujeme za poruchy vnímání okolní reality.
https://www.stefajir.cz/halucinace

Ale vždyť ano - je to ale prvotně záležitost mozku a ne oka - v mozku se vytváří představa/halu­cinace, že očima vnímáš bílé myšky - delirium tremens - nejznámější halucinace alkoholiků.

Vždyť to píšu od začátku, že do oka nic nevchází (proto je to falešný vjem). Ale přesto je to smyslový zrakový vjem, protože je to vizuální vnímání vnějšího předmětu. Je to zcela jiný fenomén než snění, vize či fantazírování.

Omyl hochu. Halucinace jsou "sny" v "bdělém" stavu. I v mělké narkóze se ti mohou přihodit. Je to proto, že jsi viděl obrázky, nebo reportáže a tak si halucinací dovedeš představit, jak se v tobě hrabe chirurg. A pak můžeř povídat, že jsi byl u stropu a koukal se na sebe, jak se v tobě vrtají. Někteří lidí dokonce jdou tunelem za světlem nebe a podobně. Mozek zpracovává to, čím je nasycen za bdělosti. Je jen logické, že když se pobožný věnuje nadpřirozeným bytostem, tak si je promítne i ve snu. Jako se pobožnému může zdát, že pokecává s bohem a se svatým v nebi, tak se oceláři může zdát jak ve vysoké peci kouká na roztavené železo a prochází se po jeho hladině.

Tak mi Ondi vysvetli, kdyz to tak dobre vis, jak je mozne, kdyz byl muj blizky pribuzny klinicky mrtvy, ze po reanimaci vedel , co presne rikal lekar a okamzite poznal personal, ktery ho reanimoval, znal jejich jmena, vedel, kdo byl ve vedlejsi mistnosti, znal jeho jmeno, vedel i kdo jsou lide v jinych mistnostech...videl sam sebe na luzku od stropu, presne vedel, co s nim delali a jak dlouho...divil se, proc to delaji , kdyz je vlastne zivy a neciti bolest..do anglicke nemocnice ho privezli v bezvedomi a nasledne umrel, takze nic z toho nevidel a neslysel predtim. Doytycny mel technicke vzdelani a byl zrovna tak kriticky jako ty. Tvrdil, ze vsemu velice dobre rozumel, ackoliv hovorili anglicky, jemu samotnemu se nasledkem incidentu naramne zlepsila pamet , casto vedel dopredu, co a jak se stane a ovladal anglictinu bez chyb.

Toho tvého blízkého příbuzného neznám, ale z okruhu mých známých se to nikomu nepřihodilo, a nepřihodilo se to ani mně.
Možná je ti znám pojem "autosugesce". Podívej se kolik lidí dnes věří, že Země je placatým středem Vesmíru, že bohové a Ufouni jsou realistickými bytostmi. Lidi věří na kdejakou blbinu, i na věčný život po smrti, na astrologii, na seance se zemřelými atd.
Jsou lidé, kteří mají halucinace, jiní mají zase nějakou tu fobii z těch stovek fobií, epileptické záchvaty .... prostě je "každej člověk nějakej".

Vysvětlovat někomu, že jeho halucinace je pouhým produktem jeho mozku, jakým jsou i sny je zbytečné a nepomůže ani realita ve které žijeme a která nedovolí nadpřirozené děje a nadpřirozené bytosti,
Pohádky jsou pohádkami a jestli někdo řekne, že "mílové boty" existují ve formě boeingu 747, tak mu to nebudu vyvracet.
Jedna u moudrostí Wericha "když se inteligentní člověk hádá déle než půl minuty s blbcem, tak se za půl minuty hádají dva blbci"

Je neuvěřitelné, že to doteď nechápeš. Halucinace se dějí zásadně jen v bdělém stavu, když jde o falešné smyslové vjemy, tudíž halucinovat nemůžeš v narkóze. Jinak v materiálech, co jsem sem dal, ses mohl dočíst, že ne všechny halucinace nutně představují chorobu a že halucinují i slepci.
Snění v bdělém stavu jsou vize (přesně takhle je dokonce charakterizoval Jung).

když se pobožný věnuje nadpřirozeným bytostem, tak si je promítne i ve snu

To je další omyl. My sami nejsme strůjci svých snů, my nerozhodujeme o tom, co se nám bude zdát, tudíž si ani nemůžeme nic ve snu promítnout.

Ale můžeme si to představit.

Pokud si někdo přečte pasáž o "proměně" Saula a světlo kolem něj si představuje jako Slunce, tak se mu může stát, že ve svém fanatismu a duševním rozpoložení, má halucinaci ukousnutí si ze Slunce.

Nebo si myslíš, že se to stát nemohlo?
No a zjevně to zanechává i následky na "duši", protože je dotyčný přesvědčen o realitě daného jevu, a bere to jako poslání promlouvat k lidem s jiným výkladem bible.

Saul měl vizi (zjevení) tak jako jí měla Kroky, nebyla to halucinace. Stejně jako v případě snu, ani o obsahu vize nerozhodujeme. Obojí jsou čistě spontánní události a člověk pro jejich odehrání se nemusí aktivně udělat vůbec nic (nemusí si předtím něco představovat ani nemusí být fanatik). Obojí jsou výsledkem vnitřní dynamiky psýché.
Jinak ten motiv pojedení Slunce není nic nového, už jsem o tom někde četl a tuším že u Junga, jenom už nevím, v jaké souvislosti.

Vize/Zjevení je vidění do budoucnosti.
Saul viděl světlo a slyšel hlas - žádné vize do budoucna.
Autor potřeboval nějak opsat obrácení se římského vojáka na křesťana.

To může mít jakýkoli obsah, ne jen co se stane v budoucnosti.

Ze Slovníku analytické psychologie:

Vize (lat. visio: vidina, zjevení; videre: vidět, také ve smyslu poznat, vědět) znamená vnitřní vidění, zjevení před duchovním okem. Jung se zabýval ve svém životním díle vizemi mnoha mystiků a jiných osobností, jako je např. Angelus Silesius, Mikuláš z Flüe, Ignác z Loyoly, Petr a Pavel, Swedenborg, Nietzsche, Schiller, velmi podrobně vizemi Zosima, gnostika, přírodního filozofa a alchymisty ze 3. století.

Vize chápe jako „sebevnímání libida v podobě symbolů“ (srov. Jung, GW 5, § 255). Vize je formou projevu fantazijní činnosti a je to autonomní psychický fenomén. Proto má velmi blízko ke snu, fantazii a halucinaci a lze ji také příslušným způsobem zpracovat. Vize je „jako sen, ale v bdělém stavu“. Vystoupí z nevědomí vedle vědomého vnímání a není ničím jiným než momentálním vpádem nevědomého obsahu do kontinuity vědomí (Jung, GW 8, § 581). Jung odmítá považovat vize na základě racionalistického postoje za „patologické“ a interpretovat je redukcionisticky. „Sny nebo vize jsou přesně tím, čím se jeví. Nejsou zamaskováním něčeho jiného. Jsou produktem přírody, to znamená věcí o sobě, bez jakékoliv vnější motivace.“ (Jung, GW 11, § 136)

Psychodynamickým základem vize je přítomnost značného napětí protikladů mezi nevědomím a vědomím a energetický spád z nevědomí do vědomí; vize tehdy vnikne do vědomí jako autonomní manifestace smyslu, vyvolá rozvrat dosavadních vědomých zaměření a dá životu nový směr, podobně jako např. v Novém zákoně vize Saula, z něhož se po vizi stává Pavel. V dávných kulturách byly vize vyhledávány a využívaly se jako prameny poznání. Za tímto účelem je možné prostřednictvím různých postupů – například půstem nebo izolací – navodit abaissement du niveau mental a vytvořit tak předpoklady pro vznik vize. Rovněž alchymisté toužebně očekávali vize během alchymického procesu a usilovali o ně; vize jim měly dopomoci ke zjevení hledaného. „V těchto vizích vystupují ty obsahy, které alchymisté nevědomě projikují do chemických procesů a na nich je pak vnímají, jako by to byly vlastnosti substance.“ (Jung, GW 13, § 392)

Prožít vizi předpokládá určitý postoj jáského vědomí, a sice postoj žensky-přijímající. Obsahy vizí mají povětšinou numinózní charakter a mohou vyvolat hluboký emocionální otřes v já, které je prožívá. Často mají vize nadosobní význam, symbolizují například náboženská nebo kosmická témata. Jestliže se religiózní vize vyjadřují a tradují ve své genuinní podobě a nezpracované, často na nich nevědomě lpí heretická složka, neboť kompenzují jednostranná (individuální i kolektivní) hlediska: „Jen svatí mají ďábelské vize.“ (Jung, GW 11, § 791) Vzniká pak nebezpečí, že se původní vize reinterpretuje ve smyslu převzatých představ, protože bezprostřední a ohromující archetypová zkušenost může vyvolávat naléhavou potřebu propojit archetyp s již známými religiózními obsahy.

Toto jsem nijak nezpochybnil a taky Jung píše - že vše se děje v "hlavě".

To jsem dal pro podání uceleného obrázku a pochopení rozdílu mezi vizí, halucinací, snem a fantazírováním.

A ještě tedy něco o snu

Sen jsou malá, skrytá dvířka v tom nejvnitřnějším a nejintimnějším prostoru naší duše, která se otvírají do oné kosmické pranoci, jež byla duší dávno před tím, než existovalo vědomí Já, a bude duší, jež bude sahat mnohem dál, než kam vědomí Já bude kdy s to dosáhnout. Neboť veškeré vědomí Já je osamocené, rozpoznává jednotlivosti tím, že je odděluje a odlišuje, a vidí jen to, co se k tomuto Já může vztahovat. Vědomí Já sestává ze samých omezení, i když dosahuje k těm nejvzdálenějším mlhovinám. Veškeré vědomí rozděluje; ve snu ale vstupujeme do hlubšího, obecnějšího, opravdovějšího, věčnějšího člověka, který dosud stojí v šeru počáteční noci, kde byl ještě celostí, a celost byla v něm; v přírodě, prosté rozlišování a veškerého Já.

Z této všespojující hloubky pochází sen, ať je jakkoliv dětinský, groteskní a nemorální. Jeho květnatost a nezaujatost a pravdivost přivádí do rozpaků naše autobiografické předstírání. Žádný div, že ve všech starších kulturách platil působivý sen za poselství bohů! Náš racionalismus si vyhrazuje právo vysvětlovat sen „ze zbytků dne“, to znamená z drobtů, které spadly z bohatě prostřené tabule našeho vědomí do podsvětí. Jako by tato tmavá hlubina nebyla než prázdným pytlem, ve kterém není nic než to, co sem spadlo seshora. Proč se stále zapomíná na to, že v rozsáhlé sféře kultury neexistuje nic velkolepého a krásného, co by původně nevzniklo ze šťastného nápadu? Co by se stalo s lidstvem, kdyby už nikdo neměl žádné nápady? Podobá se spíše pravdě, že vědomí je oním pytlem, ve kterém není nic jiného, než to, co ho „napadlo“. Sotva kdy si uvědomíme jasněji, nakolik jsme závislí na nápadu, než když nás v určité situaci ne a ne něco napadnout. Sen není nic jiného než nápad oné temné duše, která vše spojuje. Co by bylo proto přirozenější, když už jsme zabloudili do nekonečných jednotlivostí a detailů na povrchu tohoto světa, než zaklepat na dveře snu a dotázat se jej na ona hlediska, která by nás mohla opět přiblížit základním skutečnostem lidského bytí?

Zde však narážíme na ty nejzarytější předsudky: „Sny jsou jenom sny“, žádná realita, lžou, jsou to pouhá splněná přání; samé vytáčky, jen abychom nemuseli brát sen vážně, protože to by bylo nepohodlné. Duchovní povýšenost vědomí miluje právě izolování navzdory jeho nedostatečnosti, proto se vzpíráme přiznat pravdě snu její reálnost. Existují světci, kteří mají velmi prostopášné sny. Jak by to bylo s jejich svatostí, která je pozvedá tak vysoko nad lidskou spodinu, kdyby přiznali obscénnosti svých snů pravou skutečnost? Ale právě ty nejnepříjemnější sny by nás mohly nejvíce přiblížit lidstvu s nímž jsme pokrevně spřízněni, a nejúčinněji tlumit pýchu bezinstinktivnosti. I kdyby se celý svět rozvrátil, ona vše spojující provázanost temné duše nemůže být rozdrobena na kousky. A čím více a dále probíhá toto štěpení na povrchu, tím více roste v hloubi síla jednoho.

Nikdo, kdo to nezakusil, není ovšem přesvědčen o tom, že by mimo vědomí mohla v člověku existovat ještě nějaká samostatná duševní činnost, která působí nejen ve mně, nýbrž zároveň ve všech ostatních.

http://soucet.wz.cz/jung/Slova_du/fa_01_03.htm

Nerozhoduješ, jenže se ti může stát, že se ti bube snít o nějakých biblických příbězích s tím, že budeš do příběhu "zakomponovaný". Tak jako se může snít o shlédnutém filmu, přežité události, něco z mládí a zemřelých příbuzných a o x dalších možných podnětů reálných, či "vyfantazírova­ných".

Řekl bych, že zakomponovaný je snící do snu asi vždycky. Vždycky se ho sen nějak týká, už jenom tím, že ho prožívá jako něco, co se mu děje. Podkladem snu může být cokoliv, to jo. Ale i když v něm vystupuješ přímo jako jednající osoba, tak se sen pořád chová tak, jako bys koukal na film.

Nojo, logo - náboženskej poděs to ví lépe než realista..

Faktem je, že vše nadpřirozené je dílo lidské fantazie, tedy lidského mozku. Jde především o pohádkové bytosti od vodníků a andělů, přes čerty, bohy a polednice.
Lidský intelekt má též schopnost autosugesce ... no a pak halucinuje a tím dosvědčí nějaký "zázrak", kterému nakonec absolutně věčí. Bohužel je to tak, že spousta lidí věří v nesmysly, jako je třeba placatá Země, reálná existence ufounů, bohů ... a podobně.

Co naplat, s potrhlými lidmi se nedá diskutovat, někteří věří v reinkarnaci a považují se tu za Ježíška, tu za Napoleona, nebo za královnu Kleopatru. Jsou schopni věřit i v nějakého supermana, který uplácal Adama z prachu - jak prosté, vzal pár biliard atomů a poskládal z nich vše živé na Zemi.

to je dobře potrhlá reakce. V tom máš pravdu, že s potrhlými lidmi se nedá diskutovat.

to podle mě není možné.
tedy není možné mít falešný zrakový vjem. Jak bys to technicky vysvtlil? Jakékoli dopady na sítnici se vedou jen jako signály, teprve mozek je zpracovává jako konkrétní vjem. Pokud na sítnici nedopadne strom, ale dotyčný strom "vidí", není to věc oka nýbrž mozku.

No jistě, halucinovaný strom není věc oka nýbrž mozku. Proto se tomu také říká falešný či klamný vjem. Oční receptory žádný strom neregistrují (žádný strom nedopadl na oční sítnici), přesto ty tam strom vidíš. Čili mozek do vnější reality přidává něco fyzického (předmětného), co tam ve skutečnosti není.

Správně, "optické" a "zvukové" halucinace jsou produkované v hlavě podobně jako jsou tam produkované sny.
Halucinace se vyskytují i v naprosté tmě a tichu. Halucinace vznikají spontánně jako vzniká třeba epileptický záchvat, nebo somnambulismus. Je to neléčitelnou vlastností některých mozků. Postižený se s tím musí naučit žít. Pochopitelně jsou i nebezpečné situace, třeba za volantem na silnici.

Na toto téma jsem četl kdysi článek, ve kterém mimo jiné stálo, že asi jedno procento lidí má čas od času spontánní halucinace. Spontánní tehdy, když si je dotyčný nepřivodí uměle, třeba drogami, odpíráním spánku, hladověním, žízní (Antoine de Saint-Exupéry je měl za nouzového přistání v poušti), nebo nějakým šokem a horečkou. To se pak použije také výraz, že dotyčný blouzní.