Myslím, že k těmto teoriím přispěla touha člověka žít déle.

No a nějací "šikovní" toho využili a slibovali věčnost, aby byli
"opěvování".
No a někteří islámisti to využili i při obětování se někoho při
"ochraně Alláha" a atd. a atd..

Myslím, že k těmto teoriím přispěla touha člověka žít déle.

No a nějací "šikovní" toho využili a slibovali věčnost, aby byli
"opěvování".
No a někteří islámisti to využili i při obětování se někoho při
"ochraně Alláha" a atd. a atd..

Tak oni tyhle teorie pochází od filozofů (řeckých i východních), což
si myslím, že rozhodně nebyli žádní hlupáci, co by se zrovna nechali
ošálit svými tužbami.
A pak také pochází od lidí proživších, řekněme, "mystické" stavy.
Např. Budha si prý při svém osvícení uvědomil veškeré své minulé
životy, takže pokud by toto uvědomění byl při dosažení stavu osvícení
standard (což nevím, jestli je), tak už by to potom bylo přístupné i
empirii.
Podobně Jung a jeho přímí následovníci tvrdí, že analýza série snů
lidí těsně před smrtí ukazuje, že sny oznamují přicházející smrt, že
na ní člověka připravují, a že jejich obsahem je taky sdělení, že smrt
nepředstavuje konec. Samozřejmě bylo by potřeba to prověřit, ale chci tím
jenom poukázat na to, že úvahy o pokračování života po smrti nejsou
nutně výrazem touhy člověka po nesmrtelnosti.