Přírodní zákony, nebo je-li milejší fyzikální zákony jsou
neúprosné.
Předmět letící rychlostí několika km/s atmosférou, byť by byl ideálně
aerodynamický, spotřebovává velký výkon hnacího motoru (jedno, jestli
raketa, nebo ramjet, či scramjet), čímž je aktivní letová fáze časově
omezena množstvím paliva, takže je prakticky omezena na stovky sekund. Z
principu musí být ta střela velmi štíhlá což omezuje množství
transportované trhaviny, tedy ničícího potenciálu.
Během této vysoké rychlosti (třeba i 5km/s) se střela zahalí do
ionizovaného vzduchu, takže nemůže přijímat povely ze země a tím
přesné nasměrování na cíl. Nadto je korekce trajektorie v této vysoké
rychlosti obtížná.
Pochopitelně je tato zbraň ve vývoji, nevíme jak se vyvine třeba za deset
let.
No a vývoj laserových defenzivních zbraní pokračuje vysokým tempem. A
jak známo je rychlost světla podstatně vyšší než rychlost takové
střely.