,
O tom jsem psal, že hladina moří byla ve vrcholící době ledové o stovku metrů níž, než dnes. Ale poznamenal jsem že kdyby roztály ledy i na Grónsku a na Antarktidě dnes, tak se zvedne hladina moří tak o desítku metrů. No a pohádka O potopě je situována do doby před několika tisíci lety, kdy mohla být hladina moří snad o desítku metrů níž, než je dnes. Také se hladina od poslední dobý ledové zvedá táním ledového příkrovu pevnin mírného pásma, jak píšeš, ale to zvedání hladiny probíhalo pomalu, po tisíce let.
Pohádka O potopě ale obsahuje ne tání ledového příkrovu pevnin, o
kterém autoři té pohádky neměli ponětí, ale píše o 40. denním dešti,
které zvedlo hladiny moří světa o aspoň 8 kilometrů. A to je přirozeně
absurdní nesmysl. Nehledě na to, že voda začala po roce plavby bedny Noa
pomalu klesat a tak si vysvětlují kreacionisti i skalní útvar na Araratu v
nadmořské výšce asi tak 3km (nechce se mi to hledat) coby zkamenělou archu
. No a kampak ta voda tak rychle
odtekla?
A jen tak na okraj: Tektonické desky (kry) nestojí na místě, posouvají
se a také klesají v zemském plášti, nebo se zvedají. O tom neměli dávní
pohádkáři také ani ponětí.
Beringův průliv má dnes hloubku kolem 40 metrů, v době ledové měl
pochopitelně měně, ale byl též pokryt ledem (nejen v zimě), takže lidé
šli do Ameriky po souši, po ledu celoročně zamrzlé Beringovy úžiny. Si
myslím.
