,
Ondi
Jsou dva
možné směry: k sobě a od sebe, braní a dávání,
Je tu ještě třetí možnost vektoru chůze: vedle k sobě a proti sobě, lze také jít spolu ruku v ruce. Vedle braní a dávání je také solidarita a pomáhání.
Ale to zřejmě ve vaší verzi křesťanství nemáte. Tolerance, shovívavost, i akceptance neškodných slabůstek, ale pobožní mají raději panovačnost a patent na etalon pravdy.
V naší verzi křesťanství to máme :-)) Dokonce když jsem chodila na katechismus, jsou k tomu obrázky.
Máme směr... k životu, pravdě a lásce jako centrální bod (Kristus) a jdeme vedle sebe v lásce (láska k bližnímu)
Tedy takhle to učí. že ne každý je schopen ideálně milovat bližního svého, a ve správný čas pomáhat a dávat je jiná věc.
Ratce:
Ano komunistické ideologie také měli soudružskost, bratrskost, sesterskost,
beztřídní společnost, rovnoprávnost, svobodu, obětavost, boj za mír, boj
za rovnoprávnost, slavení MDŽ, slavení VŘSR ...
Křesťanství také slibuje lásku ... doba křesťanství byla doba
nepřetržitých válek křesťanů proti křesťanům. Tak fungují ideologie.
Ideologie polarizují společnost na "my = dobří" a na "ty druhé = zlé".
Ideologie malují ideální obraz společnosti a nabízí ho lidem. Mnozí se chytnou a tak bojují za mír vražděním, jiní se stanou rovnějšími než jsou ostatní.
Jenže realita zůstane realitou, ideologie ideologií a iluze iluzí.
Kdyby sis něco přečetl o ideologiích i o křesťanství, tak bys takhle blbě neplácal...
Nevím co to je za pohyby "vedle k sobě a proti sobě", takové vektory chůze jsou možné asi leda tak před zrcadlem, nicméně řeč nebyla o chůzi, ale o vztahovém postoji. O pohybu našeho citu a zájmu, našeho "srdce". Pomáhání a solidarita je přece procesem dávání, je to pohyb "od sebe".
Jinak tolerance, shovívavost, i akceptance jsou projevem pokory. K té nabádá křesťanství stejně jako každé jiné náboženství (pýchu bohové vždy trestají).
Možná to je důkaz existence Boha :-), přeci kdyby neexistoval tak by nemohli k něčemu co není cítit odpor :-).
Vážně?
Důkaz?
Odpor asi je spíš vůči církvi a jejího podle ateistů oblbování
lidí.
ad kroky:
.."Možná to je důkaz existence Boha, přeci kdyby neexistoval tak by
nemohli k něčemu co není cítit odpor"..
co se Boha tradovaneho Pismem tyce, odpor vuci nemu jakozto literarni postave
necitim - jinak je tomu vsak kuprikladu s nesnasenlivosti, ktera je ve jmenu
teto myticke entity pachana..
Blábolíš, děvče.
Necítím odpor ani ke Sněžence, k Popelce, k dědovi vševědovi a tedy ani
ke shhoé královně, k Ježíškovi, nebo k bohovi. Rovněž nemám problémy s
vodníky, s Hýkaly, s Jezinkami, ani s Otesánkem a Pinocchiem.
Ba naopak mám úctu k Vinnetouovi, k Poslednímu Mohykánovi i ke Gulliverovi a
Robinu Hoodovi.
Myslím si, že nejsem jediný ateista, který miluje pohádky, i ty pobožné
pohádky, třeba s živou vodou křísící Ježíška.
Nathaniel byl poslední z mohykánů ten co se zamiloval do těch dcer
Šedého vlase jak mu indiáni říkali. 
Omyl !!!!
Nathaniel Bumppo byl běloch adoptovaný kmenem Mohykánů a přítelem rovněž
mladého Čingačgůka.
Ten dějově první, ale pátý a poslední příběh (The Deerslayer . lovec
jelenů) od Coopera v sérii o Kožené punčoše a Čingačgůkovi zavede
mladého Nathaniela k jezeru, ve kterém má ovdovělý lovec se svými dvěma
dcerami srub na pilotech pár set metrů od břehu. Nathaniel má zprvu
přezdívku Kožená punčocha. V souboji s jedním indiánem má přesnější
mušku a postřelený umírající indián mu dá válečné jméno Sokolí oko
(Hawkeye).
Čingačgúk, přítel Sokolího Oka.
Syn Čingačgůka, Unkas, byl zabit Huronem Maguou.
Ateista necítí odpor k Bohu, z jeho hlediska Bůh neexistuje a tak se jím nezabývá. Polemizuje jen s vírou v Boha a jejími případnými důsledky v minulosti i současnosti.
1
1
1
