Silný pocit hněvu, například při hádce. Vědomí o vědomí by nám umožnilo uvědomit si, že hněv je jen přechodný stav mysli – pomíjivý pocit, který nemusí nutně ovlivnit naše jednání. Namísto okamžité reakce (například křiku) bychom mohli tento stav pozorovat, reflektovat a reagovat s větším klidem. V tomto okamžiku se uplatňuje mind (mysl): pokud je mysl zakalena, plná emocí, těžko se soustředíme a rozumně zareagujeme. Pokud se ale díky vědomí o vědomí podaří „vyčistit mysl“, získáme jasnost a můžeme se rozhodnout vědomě, místo impulzivně. Co se týče duše, různé interpretace by mohly přinést další pohled. Náboženský by mohl říkat, že zachování klidu v takové situaci je projevem péče o duši, zatímco filozofický by mohl chápat tuto reakci jako projev hlubší identity nebo charakteru.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
1