Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

no prostě jsem tam poznal, že bojem se nedají řešit všechny konflikty nebo si zajistit pokoj od ostatních. Že je lepší se chovat tak, aby konfliktům bylo předcházeno a abych nezavdával příčinu k antipatii. Tamní prostředí mi vlastně podnítilo k sebepoznávání.

ty jsi byl ostře nasazen ?

Ne to ne ale byl jsem od svých 14 let blázen do bojových umění (hlavně nindžutsu), takže jsem žil v představě, že když mi někdo bude dělat problémy, tak prostě půjdu a rozbiju mu hubu a tím ho odradim od dělání dalších problémů. Jednoduchý jak facka. Jenže na té vojně jsem poznal, že existují typy konfliktů, které se fyzickou silou řešit nedají. To mě tehdy přeorientovalo z východu na západ. Seknul jsem s bojovým uměním (v něm jsem najednou neviděl smysl), včetně východní filozofie jako zen a tao, která byla spjatá s bojovým uměním a přešel k hermetismu, který mě oslovil.

Mám podobný vývoj, od svých cca 14 let jsme dělala judo, pak znovu judo, pak taichi, pak tao a zen (mám to otočené) abych nakonec zjsitila že zde máme úžasný náboženský systém i s tradicí a to je křesťanství. Najednou jsme to pochopila Neboli stala jsem se křesťankou, nalezla jsem svůj domov.

Jo tak to je skoro to samé. Ono asijské bojové styly (strategie a techniky boje) se hodně opírají o principy budhistické a taoistické filozofie, takže člověk se s těmihle filozofiemi setká tak nějak bezděčně, a zároveň se vždycky zdůrazňoval fakt, že fyzické techniky jsou jenom polovinou úspěchu, protože stejně podstatný je v boji stav mysli. Zvládnutí mentálních technik že udělá z bojovníka mistra. Takže je tam odkaz i na tu filozofii, která mě tak jako tak zaujala a četl jsem teda i zenové texty obsažené v této knize co jsem si koupil. Knihu o taoismu jsem žádnou neměl, o něm jsem se dozvídal z různých knih o bojových uměních, co hned po Revoluci vycházeli, např. v téhle (skvělá knížtička) nebo téhle.