Mýlíš se hochu.
Už školní fyzika vylučuje existenci nadpřirozena a zázračných bytostí.
To akorát v pohádkách existují a "žijí" pohádkové bytosti, od Pinoccia a
Otesánka, přes vodníky a jezinky, po bohy, duchy, čerty a anděly. A čas v
pohádkách také nehraje roli, boží den může trvat i miliardu roků,
Šípková Růženka nezestárla ani o sekundu a nezplesnivěla za těch sto
roků. Kouzelná zlatá rybka splní tři přání rybáři, stoleček se
prostře a nabídne vepřo-knedlo-zélo, i s příborem a pivem ....
V pohádkách pro dospělé létají lidé ve vesmírných korábech
mnohonásobnou nadsvětelnou rychlostí, mají zázračné zbraně, bojují s
různými hnusnými obludami a přemisťují se beamováním na gigametrové
vzdálenosti.
V pohádkách pro mládež máme nesmrtelného hrdinu Starého Šetrhenda,
Robina Hooda, Juldu Fučíka, Timura a jeho partu a také Zoju
Kosmoděmskajou.


