Slovo „věřit“ zahrnuje i důvěru, vztah, osobní odevzdání – ne
jen intelektuální poznání.
„Věřící“ respektují, že jejich poznání není empiricky dokazatelné,
byť pro ně může být absolutně jisté.
Jazykově a kulturně má „víra“ své místo jako pojem duchovní
zkušenosti, nikoli jen poznání faktu.
Vědění je tradičně definováno jako „odůvodněná pravdivá víra“ —
tj. musí být pravda, musíš tomu věřit a mít k tomu dobré důvody.
Víra může existovat i tam, kde důkazy nejsou úplné nebo kde něco nelze
empiricky ověřit.
"Vím, že existuje Bůh" říká: Mám jistotu, že je to pravda, třeba i na
základě osobní zkušenosti — ale to nemusí být prokazatelné nebo
sdělitelné druhým. 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
