,
Mohu směle tvrdit, že tvrzení "Hlasy v hlavě máme všichni" je žvást, podobný jako že všichni máme duši, či boha. Takové tvrzení je milosrdná lež psychiatra k na hlasy trpícímu pacientu.
Nikdy jsem nějaký neexistující hlas nevnímal a neznám nikoho, komu by se to stalo.
"Pane Nováku, proč jste dal tady panu Novotnému facku ?"
"Ježíš mi to pane primáři nařídil"
a z rohu místnosti se ozve
"Novák kecá, nic takového jsem mu nenařídil".
Lidé jsou lidé a nemálo jich má úchylky od normálu. Já trpím zvědavostí, potřebou se učit (získávat znalosti), vyhodnocovat skutečnosti.
Měl jsem kolegu, přítele a ten tak strašně zadrhával, že někdy
potřeboval tucet "náběhů" než vyslovil nějaké slovo ve větě.
Taky jsem měl kolegu, který mi opakovaně líčil, jaké to mají v nebeském
království pěkné a jakej byl smraďoch, než se dal k té ideologii. Prý
chlastal, sváděl holky a věnoval se karbanu. Opakovaně mi líčil že
Ježíš je už zase na Zemi, že se blíží konec světa a že spaseni budou
jen oni. Otravoval mne s tím jeho božím královstvím často, byli jsme
mladí, ze začátku jsem se bavil, ale pak jsem mu sdělil, že nemám v
pracovní době čas na poslouchání pohádek a že jsem ateista. Víckrát
nepřišel na misionování.
No a také jsem jednou neodolal a přijal pozvání na přednášku
scientologů. Ale to je na delší povídání. 
