Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ateista je hluboce verici -- komunista byl pouze presvedcemy.

Ateista je nevěřící. Mezi komunisty bylo jen málo těch opravdu přesvědčených. Velká většina komunistů svou stranu rychle opustila, jakmile ztratila moc a nehrozil jim trest. Pak říkali, že nebyli komunisty, ale jen "u komunistů".

Troufám si tvrdit, ale je to jen můj soukromý názor, že většina komunistů ani nebyla ateisty. Prostě je svazovala tuhá stranická disciplína.

Včera jsi se ovšem popsal jako věřící, když jsi napsal, že se jsi přesvědčený, že je tvůj názor na Boha správný. Přesvědčení = víra.

Každý si může myslet, že je jeho názor správný, nebo aspoň nejvíc pravděpodobný. Je o něm tedy více nebo méně přesvědčen, nebyl mu dosud vyvrácen.
Nemyslím si, že přesvědčení je totéž co víra. Viz třeba tento názor:

"Zastávat jakýkoliv soubor přesvědčení není totéž co víra

Na tomto místě musím jasně říci, že nejsem proti přesvědčením. Přesvědčení jsou nezbytná. Jsou zajímavá. Jsou nevyhnutelná. Ale přesvědčení, akt zastávání souboru nebo systému přesvědčení, není totéž co víra, i když tato slova často používáme nepřesně a zaměnitelně. Abychom tento rozdíl prozkoumali, zamysleme se nad postřehem Alana Wattse [1915-1973], filozofa východních náboženství dvacátého století, který se pokusil vystihnout rozdíl mezi vírou a přesvědčením takto:

Víra znamená otevřít mysl pravdě bez předpojatosti a osobních přání
Je třeba jasně rozlišovat mezi vírou a přesvědčením, protože v obecné praxi se přesvědčením rozumí stav mysli, který je téměř opakem víry. Víra, jak zde toto slovo používám, je trvání na tom, že pravda je taková, jakou by si ji člověk „přál“ nebo jakou by si ji přál mít. Věřící člověk otevře svou mysl pravdě pod podmínkou, že odpovídá jeho předpojatým představám a přáním..."

Watts byl věřící a s jeho názory v některých bodech nesouhlasím, ale i on viděl rozdíl mezi pojmy víra a přesvědčení. I když se obecně často zaměňují.

Jestliže jsi o svém názoru přesvědčen, že je pravdivý, tak věříš, že je pravdivý. Je jedno, na základě čeho mu věříš.
A dále: jestliže máš názor, tj. tvrdíš, že něco nějak je či není, tak se dopouštíš přesvědčení. Když tvrdíš, že Bůh neexistuje, tak se nejedná o nevíru v existenci, nýbrž o víru v neexistenci. Nevíra v existenci by v tomto případě, kdy jsou na výběr pouze dvě možnosti (existuje-neexistuje), znamenala nezaujímat jasné stanovisko ohledně toho, jak to s tím Bohem je, tj. nemít žádné tvrzení, žádný názor. Můžeš v takovém případě brát věci tak, jako by neexistoval, ale nemůžeš mít ohledně toho, jak to s ním je, jednoznačné, určité stanovisko (tvrzení, přesvědčení).

U víry v Boha je to asi jedno, ale obecně bych řekl, že přesvědčení je někde mezi vírou a věděním. Za přesvědčením už vidím víc než jen víru. Max víru v Boha, která pro věřícího hraničí s jistotou

ad Shadow_of_Krak:
.."obecně bych řekl, že přesvědčení je někde mezi vírou a věděním"..
i poznani je vira, ale narozdil od nabozenske by v idealnim pripade mela byt opodstatnena.. rozlisuji predevsim to, zda-li je ci neni konkretni vira racionalni a v mych namitkach vuci iracionalni vire povetsinou neimplikuji neexistenci Boha, ale to, ze v nej neni rozumne verit

Ty osobně jsi hluboce blbej

Ale v tomto případě je.
Kdyby komunisty k ateistům jen přirovnával, nemohl by tvrdit, že za vraždy komunistů je zodpovědný ateismus