Pro úplnost, Jung zvolil termín inflace na základě Prvního
listu Korintským 5,2:
Vulgata: Et vos inflati estis: et non magis luctum
habuistis...
Ekum.: A vy jste přitom nadutí, místo abyste se
raději zarmoutili...
B21: A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději
truchlit...
A pro max. pochopení, heslo Inflace ze dvou slovníků:
Nadutost, nabubřelost vědomí. Inflace se projevuje přeceňováním
vlastní důležitosti. Průvodním kompenzačním jevem inflace jsou pocity
méněcennosti.
„Naduté vědomí je vždy egocentrické a vědomé si jen své vlastní
přítomnosti. Je neschopné učit se z minulosti, neschopné chápat současné
dění a neschopné dělat správné závěry pro budoucnost. Je hypnotizováno
samo sebou, a proto ani nedovolí se sebou hovořit. Je proto odkázáno na
katastrofy, které ho v případě nutnosti usmrtí. Inflace paradoxně
znamená, že vědomí se stane nevědomým. Tento případ nastává, když se
vědomí přesytí obsahy nevědomí a ztratí schopnost rozlišovat, tuto
nezbytnou podmínku veškerého uvědomění.“ (Výbor VI, „Epilog“,
str. 287.)
„Nerozumějme pod tím ovšem stav vědomé domýšlivosti. O ten zdaleka
vždy nejde. Člověk si tohoto stavu totiž vůbec nebývá vědom přímo, v
nejlepším případě může jeho přítomnost odhalovat z nepřímých
symptomů. K tomu patří také to, co o nás může soudit bližší okolí.
Inflace totiž zvětšuje slepou skvrnu v oku.“ (GW 9/II, „Bytostné
Já“, § 44.)
Zdroj
(lat. inflatio: vzedmutí, nafouknutí)
Pod pojmem psychické inflace chápe analytická psychologie stav, při kterém
dochází k rozpínání osobnosti překračujícímu individuální hranice.
Já, případně osobnost si přivlastňuje obsahy, poznatky, vlastnosti a
schopnosti, které leží vně jejích osobních hranic, „nadouvá se“
(srov. Jung, GW 7, § 227). Dochází k nepřiměřenému povýšení
pocitu já (viz velikášské fantazie, narcismus). Jako
příklad inflace uvádí Jung přehnaný způsob, jakým se někdy lidé
ztotožňují se svou Personou, se svým úřadem, titulem a hodnostmi (viz
identifikace), a tím se rozpínají přes své hranice a možnosti,
osvojují si věci, které vůbec nepatří k jejich osobnosti nebo sféře
vlivu (viz hybris).
Obtížně rozpoznatelný druh inflace nevyhnutelně vzniká, jestliže jsou
jáským vědomím asimilovány archetypové numinózní obsahy – např.
během terapeutického procesu – a já je přičte sobě, místo aby se od
nich diferencovalo. Aby individuum uniklo hrozbě asimilace nebo identifikace s
obsahy kolektivního nevědomí, musí rozpoznat svůj Stín a také existenci a
význam archetypů. Jakmile archetyp uchvátí psýché, pak se jí zmocňuje s
jakýmsi prvotním násilím, které člověka podněcuje k překročení
lidské sféry do sféry nadlidské, ať už ďábelské, nebo božské. Z
takového uchvácení vyplývá přehánění, nafouknutí, nedobrovolnost,
iluze v pozitivním i negativním, v dobrém i ve zlém (srov. Jung, GW 7,
§ 110).
K procesu inflace, který vede k zaplavení jáského vědomí archetypovými
obrazy a fantaziemi, může dojít v analýze i mimo ni, v jednotlivci i ve
skupinách a v kolektivu. Kolektivní inflace s archetypovými idejemi může
mít pozitivní nebo negativní účinky (např. „nový věk a nové
globální myšlení“ nebo „tisíciletá říše a árijský člověk“),
vždy však má sklon k negování individuálního člověka a jeho
individuálního vědomí. „Gigantické katastrofy, které nás ohrožují,
nejsou elementární události fyzické nebo biologické povahy, ale psychické
události. V děsivé míře nás ohrožují války a revoluce, které nejsou
ničím jiným než psychickými epidemiemi. Kdykoli může miliony lidí
posednout nějaký blud, a pak opět stojíme před světovou válkou nebo
zničující revolucí. Místo aby člověk byl vystaven divokým zvířatům,
padajícím skalám a zaplavujícím vodám, je nyní vystaven elementárním
duševním silám. Psychično je velmoc, která mnohonásobně převyšuje
všechny síly země.“ (Jung, GW 17, § 302)
Z inflace vyplývající dezorientace bývá zpravidla provázena pocitem
nesmírné moci a jedinečnosti (hypomanický stav) nebo naopak silným
pociťováním nicotnosti a neužitečnosti (deprese, pocit méněcennosti).
Rovněž u psychóz nabývá fenomén inflace zvláštního významu, jakmile do
vědomí proniknou obsahy kolektivního nevědomí, protože psychická obrana
není dost silná a může dojít k rozpadu osobnosti.
Zdroj
,
